Doufám, že se mnou budete souhlasit, když řeknu, že bylinky obstály ve zkoušce času. Nejsou žádnou převratnou metodou ani zázrakem, který řeší na počkání neřešitelné. Tvrdí-li vám někdo, že bylinkami za čtrnáct dnů vyléčí rakovinu, je to trouba. Léčivky jsou při správné diagnostice účinné, šetrné (pokud postupujete podle rad zkušených bylinářů) a hlavně: nejsou uměle vytvořené (arteficiální).
A ještě jedno doporučení: Pokud je to možné, připravujte si domácí bylinné prostředky sami, pomocí vlastních vypěstovaných nebo nasbíraných rostlin, nejlépe čerstvých, čistých, pečlivě vybraných a zpracovaných. Takové produkty „zelené lékárny“ máte pod kontrolou. Můžete si být pak jisti, že to, co užíváte neobsahuje konzervanty, nežádoucí části rostlin, nečistoty apod.
Nyní k tématu. Budeme se dnes zabývat pouze některými léčivkami na jarní virózy a to těmi, které máme vyzkoušeny a rádi je používáme. Samozřejmě existuje mnoho dalších, které mají účinky podobné, a my budeme rádi, když se s námi podělíte o Vaše zkušenosti.
Jako zdroje k našim článkům slouží povětšinou Mattioliho herbář (v češtině též Herbář neboli bylinář, latinsky původně Commentarrii in sex libros Pedacii Dioscoridis -http://cs.wikipedia.org/wiki/Pietro_Andrea_Mattioli), Herbář léčivých rostlin od Jiřího Janči a Josefa Zentricha, knihy Marie Treben, světoznámé česko-německé bylinkářky (http://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/maria-treben-17251), a další, podle témat.
A nezapomeňte: tyto informace a názory nejsou náhradou za odbornou lékařskou pomoc. Mají ji jen doplnit a podpořit.
Na jarní virózy používáme nejčastěji dobře dostupné:
- Černý bez (Sambucus nigra)
- Zázvor pravý (Zingiber officinale)
- Česnek domácí (Allium oleraceum)
- Cibule obecná (Allium cepa)
- Křen selský (Armoracia rusticana)
Bez černý (Sambucus nigra)
Černý bez byl již od starověku ceněn jako jeden z nejsilnějších prostředků proti chřipce, oparům a nachlazení. Používal se buď preventivně, nebo v průběhu samotné infekce.
Tato tradice byla potvrzena pozitivními vědeckými pokusy. Jedna randomizovaná (při přidělování různých druhů léčby při klinických studiích se používá náhodného výběru), dvojitě slepá, placebem kontrolovaná studie z roku 2004 zjistila u 60% sledovaných zkrácení příznaků o 4 dny, což bylo označeno jako působivý výsledek. Jiná studie zjistila, že flavonoidy obsažené v čerstvých bezinkách, brání infekci nebezpečnými kmeny chřipky (http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19682714).
Podle Wendyse se sbírá květ (Flos sambuci) nebo plody (Fructus sambuci), někdy se sbírávaly i listy, kůra nebo kořeny.
Květy se sbírají za suchého počasí nejlépe před jejich úplným rozvitím. Suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C, před úplným usušením se obvykle sdrhují, aby se zbavily silných stopek. Usušenou drogu je třeba chránit před vlhkostí, aby nezhnědla.
Plody se sbírají za plné zralosti a suší se stejně jako květ.
Květ obsahuje glykosidy (např. rutin a sambunigrin), cholin, aminy, organické kyseliny, sacharidy, třísloviny, sliz, saponiny, trochu silice a jiné látky. V plodech jsou přítomny antokyanová barviva, organické kyseliny (např. kyselina jablečná, citronová, kozlíková, octová, vinná, propionová), cukr, třísloviny, silice, hořčiny, pentosan, tyrosin, vosk, guma, pryskyřice, vitaminy (hlavně A a B), silice aj.
POZOR: Kůra a listy jsou jedovaté! Listy obsahují toxický glykosid sambucinigrin a alkaloid sambucin, v kůře jsou přítomny třísloviny, alkaloid a pryskyřice, jejíž působení je značně drastické. Otravy se projevují silným zvracením, průjmem, nechutenstvím a celkovou slabostí. Stejné příznaky se ale mohou objevit i při extrémním předávkování bezovými plody.
Květy působí potopudně, močopudně, snižují horečku a příznivě působí na cévní stěny. Podávají se proto zejména při nachlazení a při chorobách cév. Plody bezu působí analgeticky, osvědčily se zejména při migrénách, neuralgiích, při bolestech trojklaného nervu, páteře či kloubů (zde působí i protizánětlivě), příznivě působí i při křečích trávicího ústrojí a při nadýmání. Listy lze použít zevně ve formě zábalu např. při revmatismu, podle některých autorů působí i protinádorově na zevně přístupné nádory, kašovitý obklad z listů údajně dokáže "vytáhnout vodu z kolena", vnitřně ve formě nálevu čistí krev a užívají se i jako součást čajů proti akné.
Přestože je „bezinka“ obecně považována za bezpečný přírodní prostředek, může však výjimečně a při značnémpředávkování vnitřně podaný bezový list (a stejně tak kůra) vyvolávat zvracení a průjmy!
Na našem území rostou ještě dva zástupci tohoto rodu, které bychom neměli zaměnit. Přesný popis najdete v botanických publikacích.
Bylinný bez chebdí (Sambucus ebulus L.) roste zejména v teplejších oblastech, a přestože se historicky v bylinářství používal, jeho droga je silná, působí razantně a ve vyšších dávkách může být jedovatá. Proto, podle Janči a Zentricha, není vhodné ji používat v amatérském léčení.
Bez červený (Sambucus racemosa L.) roste nejčastěji v lesích, zejména v podhorských oblastech a byl vysazován i u stavení. Od bez černého se liší zelenavě žlutými květy ve vejčitých vrcholičnatých latách, hnědou dření větví a červeným zabarvením peckoviček.
Květ bezu černého se podává v VYNIKAJÍCÍHO ČAJE (nálevu), který s citronem a medem milují děti, z plodů je nejlépe použít čerstvou vymačkanou šťávu (šťáva se převaří, smíchá se v poměru 6:1 se 40% lihovinou (např. vodka), přidá se trochu kyseliny citrónové a 15 minut se sterilizuje - podává se pak 8 až 10 polévkových lžic denně po dobu 2 až 3 týdnů), případně se z usušených plodů připravuje odvar.
Zázvor pravý (Zingiber officinale) http://zazvor.eu/
Zázvor pravý je vytrvalou bylinou, která každoročně vyhání z oddenku několik lodyh. Patří mezi vyšlechtěné rostliny, proto se ve volné přírodě nenachází. Nejvíce se pěstuje v teplejších zemích Asie, ale pravlastí zázvoru je údajně Indie, odkud se nejvíce vyváží.
S jistotou můžeme říci, že v Indii a Číně se používá již více než tři tisíciletí. Z těchto oblastí se pravděpodobně zásluhou fénických mořeplavců rozšířil do zemí Blízkého východu a do Středomoří. První zmínky o zázvoru včeských zemích jsou datovány do 13. století. V té době se zázvor užíval sušený a možná překvapivětaké naložený v cukru (zázvorové bonbóny). Ve 13. a 14. století se zázvor stal spolu s černým pepřem jedním z nejobchodovanějších artiklů mezi kořením. V té době jedna libra zázvoru měla cenu jedné ovce. Ve středověku se věřilo, že zázvor musí pocházet z Ráje. Pravděpodobně pro jeho chuť, aroma a nespočet léčebných účinků.
Kořen zázvoru může být zbarven žlutě, okrově (loupaný), hnědě až černě (neloupaný). Kdo ještě zázvor neochutnal, určitě s tím neotálejte. Zázvor je chutným všelékem.
Oddenek zázvoru obsahuje silici (až 3 %), která obsahuje seskviterpeny a typickou vůni způsobuje obsah alfa plus beta zingiberinu. Ostrá chuť je způsobena přítomností pryskyřičné složky, která se nazývá shoagol. V mnoha zdrojích se uvádí, že zázvor je antibakteriální a protizánětlivý, proto chcete-li ho užívat proti jarním virózám, pak jste na správné cestě. V mnohých případech může předcházet rýmě či chřipce, a pokud jim nepředejde, tak alespoň zmírňuje potíže a to jak při chřipce a rýmě tak i při žaludečních nevolnostech či špatném trávení.
Zázvor je kořením, ale můžete jej užívat v podobě nálevu (čaje), můžete jej inhalovat (při úporných sinusitidách), používat např. na zevní obklady při některých kožních defektech.
V naší famílii je nejpopulárnější forma zázvorového sirupu, z nějž si můžete dělat zázvorovou limonádu (zalejete pouze vodou), nebo čaj (dtto – pouze zalejete horkou vodou). Výhodou je, že příprava je jednoduchá i pro naše děti.
Příprava zázvorového sirupu macerací (máčením) se vyhýbá vysokým teplotám (typickým pro klasickou přípravu čaje), takže vzniká cosi, co bychom s jistou mírou nadsázky mohli nazvat „zázvorovým fresh džusem“. Navíc se díky této metodě dostane na domácí med a spoustu indického koření, které účinky zázvoru umocňují.
Zázvorový sirup dle receptu Horské chaty Kleť
Ingredience
1/2 kg zázvoru
1 kg cukru
1 1l citron stavy
1/4 l medu
větší svazek máty
3 citrony
2 limetky
2 lžičky kardamon
1 lžičku skořice
6 hřebíčku
2 badyány
špetka muškát oříšku
1 vanilkový lusk
Postup přípravy
- zázvor jemně nastrouháme. Čím jemněji, tím více účinných látek se vymaceruje
- limetky a citrony důkladně očistíme a nakrájíme na kostičky
- med předem lehce rozehřejeme ve vodní lázni a vše důkladně promícháme
- necháme asi 2 dny uležet v teple, občas, 2 x denně, zamícháme
- poté přes jemné sítko propasírujeme (není-li kovové, o to lépe) a dáme do lednice.
Použijeme jako základ pro čaj tj. 0,5 dcl základu na 0.5l horké vody nebo pro limonádu (podle chuti)
V chladu a čisté sklenici vydrží sirup cca.3 měsíce
Simona Tancerová, Jaroslav Berka
Video s výrobou najdete na:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10744345634-kouzelne-bylinky/
Milí přátelé bylinek. V září 2015 jsme zahájili první ročník Bylinkové školy přírodních terapií.
Motivací byly obdobné školy, snažící se pomáhat, ovlivňovat a konečně i léčit pomocí přírodních prostředků. Je jich ve světe mnoho, ale současně je pravdou, že málokteré se specializují na léčivé rostliny.
Slovo výchova je odvozené z řeckého educare a znamená v původním slova smyslu „vyvádět někoho odněkud“. Z toho je zřejmé, jak je důležité, kdo je tou osobou, která nás vyvádí nebo vede. Víceméně několik let trvalo, než složení lektorů, které dnes máme, naplnilo tento požadavek. Myslíme, že jde nejen o mimořádné odborníky, ale také o MIMOŘÁDNÉ UČITELE.
První ročník, který probíhá je zaměřen na základy bylinářství. Další dva ročníky by měly být specializovány a mimo současných nosných předmětů (úvod do bylinářské botaniky, základy zpracování léčivých rostlin, zásady klinické diagnostiky, dietitika, zdravotní cvičení), přibudou další.
Záměrem je, aby absolventi Bylinkové školy přírodních terapií byli samostatnými bylináři, schopnými pěstovat, sbírat, zpracovávat a správně používat léčivé rostliny.
Rada Přírodovědné společnosti
Za bylinkami z Čech až na konec světa a zpět