Představujeme: PIETRO ANDREA MATTIOLI
22.03.2014 / zdroj: JB

Pietro Andrea Mattioli

Botanik a lékař italského původu Pietro Andrea Mathioli (1501-1577) působil na královském hradě v Praze v letech 1554 – 1568 jako osobní lékař císaře Maxmiliána II. Jeho nejuznávanějším dílem je „Herbář neboli Bylinář“, který vyšel v Praze u Jiřího Melantricha z Aventina v překladu Tadeáše Hájka z Hájku (1525-1600) roku 1562.
Pietro Andrea Gregorio Mattioli (též Pier Andrea Matthiolus, Matthioli někdy po česku Petr Ondřej Matthioli) se narodil 23. března 1501 v Sieně (někdy uváděno 13. 3. 1501, kvůli změně křesťanského kalendáře), zemřel roku 1577 (1578) v Tridentu. Byl významným renesančním lékařem a botanikem původem z Itálie. Dětství trávil v Sieně a Benátkách, medicínu studoval na univerzitě v Padově, ale s učitelem a chirurgem Caravitou navštívil i jiné italské univerzity, například Římskou univerzitu. Studia dokončil roku 1523. Jako lékař působil v Sieně, Římě, Tridentu (jako osobní lékař zdejšího biskupa) a v Gorizii, kam byl povolán ve čtyřicátých letech. V tomto městě se věnoval překladu známého latinského díla De materia medica od antického učence a lékaře Pedacia Dioskúrida z Anazarby.
Jeho otcem byl sienský lékař Francesco Mattioli. Rodina ale velice brzy z politických důvodů Sienu opustila a Mattioli žil v Benátkách. Odtud byl poslán na studia do Padovy. Předmětem jeho zájmu mělo být především právo, ale po otci zdědil nadšení pro lékařskou vědu a rozhodl se studovat na lékařské fakultě medicínu. Tu potom studoval i v dalších městech (Perugie, Řím). Poté Mattioli prožil několik let ve švýcarském Tridentu. Zde zkoumal místní květenu, začal se zabývat destilací a zde také vznikla myšlenka na překlad De materia medica do italštiny.

Ve 40. letech byl povolán jako městský lékař do Gorice (městečko severně od Terstu), zde strávil 12 let. V této době vzniká italský překlad Materie medici (druhou knihou, kterou touto dobou Mattioli překládá je dílo Claudia Ptolemaia La Geografia). Roku 1550 je pozván do Innsbrucku jako osobní lékař císaře Ferdinanda I. V roce 1554 vychází překlad Materia medica do latiny, který císaři věnuje. Poté se stává osobním lékařem jeho druhého syna Ferdinanda Tyrolského, který je tou dobou místodržitelem v Čechách.

Od roku 1554 žil Mattioli v Praze. Byl povolán jako osobní lékař arciknížete Ferdinanda Tyrolského, v letech 1547 – 66 českého místodržícího. Strávil zde více jak 10 let svého života. Díla publikoval u Jiřího Melantricha z Aventina. Roku 1561 vydal své lékařské dopisy v knize nazvané Epistolarum Medicinalium libri quinque (Pět knih lékařských dopisů) a o rok později rozšířený český překlad knihy Herbář neboli Bylinář. Roku 1563 pak v téže tiskárně vychází německý překlad tohoto díla, které vyšlo poprvé roku 1544 italsky a o deset let později, roku 1554 v Benátkách také latinsky.

Spolu s arciknížetem Ferdinandem Tyrolským odešel roku 1564 do Tyrol na zámek Ambrass. Zároveň působil jako lékař příslušníků habsburského rodu. Až do roku 1568 byl ve službách Habsburků jako osobní lékař císaře Maxmiliána II. Při své cestě do Říma se nakazil morem a na tuto zákeřnou nemoc středověku roku 1578 v Tridentu zemřel. Přesné datum jeho smrti však neznáme. Na jeho tridentském náhrobku stojí epitaf: „Síly rostlin nevypověděl by lépe nikdo druhý, aniž by kdo nad tebe v tomto umění slavnější. Kdyby se duše i tělo namalovat daly, Dioscorides a Mattioli by jeden obraz byli.“

Učitel a vzor – George Caravito
Učitelem, který ho nejvíce ovlivnil, byl Georgo Caravito. U něj Mattioli shlédl i později mnohokrát zmiňovaný pokus s Omějem šalamounkem. Caravito ho provedl r. 1524 na dvou korsických odsouzencích, jednomu z nich podal po požití oměje protijed, vězeň se během tří dnů uzdravil. Druhý odsouzenec požil daleko menší množství jedovaté rostliny, ale do 17 hodin zemřel, protože protijed nedostal. Mattioli tento pokus potom r. 1561 osobně zopakoval v Praze.

Mattioli sám sebe považoval za nejlepšího znalce rostlin té doby a ke svým současníkům se choval často dosti arogantně. Na jeho komentářích k herbáři se mnoha příspěvky podíleli i další botanici. Mattioli sám už po období stráveném v Tridentu moc necestoval a od svých 40 let prakticky seděl doma a nechal si posílat nejnovější objevy svých kolegů (Aldrovandi, Ghini apod.), mnohým z nich se za to dostalo jen velmi malého uznání.
Herbář byl tedy výsledkem snažení více osob, ne pouze Mattioliho. Úspěch tohoto herbáře spočíval zejména v Mattioliho vypravěčském umění, ačkoliv byl text svázán formou komentáře, byl plynulý a čtivý. Mnoho autorů se například snažilo přesně identifikovat a pojmenovat Dioscoridovy rostliny, tyto komentáře potom vypadaly spíš jako dlouhý seznam nejrůznějších místních názvů. Mattioli takové informace sděluje jakoby mimochodem, aby neodradil čtenáře.

Vznik herbáře a dalších děl
Mattioli byl vystudovaný lékař. Zájem o botaniku u něj pramenil ze zájmu o lékařské využití rostlin. Předlohou mu byl právě antický text De materia medica od Dioskúridem z Anazarby. Tento text Mattioli ve čtyřicátých letech 16. století překládal z latiny do italštiny. První verze textu herbáře vyšla italsky v roce 1544 jako komentář italského překladu De materia medica pod názvem Commentarrii in sex libros Pedacii Dioscoridis.

Roku 1554 vyšlo v Benátkách rozšířené latinské vydání Herbáře u vydavatele Vincenta Valgarisse (Vincento Valgrisio). Téhož roku také Mattioli přichází do Prahy jako osobní lékař arciknížete a českého místodržícího Ferdinanda Tyrolského. V Praze publikoval Mattioli u Jiřího Melantricha z Aventina nejprve (roku 1561) knihu svých latinských lékařských dopisů Epistolarum Medicinalium libri quinque (Pět knih lékařských dopisů). A prakticky okamžitě poté (roku 1562) zde vyšel český překlad Herbáře, který (opět ve výrazně rozšířené podobě) do češtiny přeložil humanista Tadeáš Hájek z Hájku. Okamžitě po dokončení tisku českého překladu pak Melantrich vytiskl (roku 1563) německý překlad díla, který přeložil pražský lékař a přírodovědec, rodák z České Lípy a absolvent univerzity v Padově Georg Handsch z Limuz.

Poté byl Herbář vydán ještě mnohokrát, přičemž byl při jednotlivých vydáních autorem stále doplňován. Každé další vydání bylo rozsáhlejší, než dílo předchozí. Herbář je vydáván prakticky až do současnosti, i když dnes již hraje spíše roli literární zajímavosti, neboť byl po odborně i jazykově stránce překonán řadou mladších publikací.

Ilustrace v herbáři
Herbář byl od počátku opatřen řadou ilustrací z dřevorytu. V českém i německém vydání je něco přes 200 ilustrací. Většina z nich vznikla přímo v Praze v Melantrichově domě rukou malíře Hanse Minicha a dřevorytce Daniela, kteří byli pro tuto práci Melantrichem najati. Asi padesát dřevorytů („50 abrisů figur z Herbarium“) bylo však na objednávku arcivévody vyrobeno v Augsburgu, Norimberku a Štrasburku. Štočky, z nichž byly dřevorytové ilustrace tištěny, byly přitom majetkem Pietra Andrea Mattioliho, který si je po odchodu na tyrolský Ambrass v roce 1564 odvezl s sebou.
Kvalita ilustrací herbáře je (podobně jako celá typografická úprava knihy) velmi vysoká a odpovídá potřebě přesného a charakteristického zachycení zobrazených rostlin.

Bližší okolnosti pražských vydání z let 1562 a 1563
Melantrich se na vydání herbáře připravoval řadu let. Královské privilegium k jeho vydání získal již v roce 1554 (tedy v roce Mattioliho příchodu do Prahy) a roku 1559 byla jeho platnost prodloužena o dalších dvacet let. Předpokládá se, že skutečným iniciátorem vydání herbáře byl Ferdinand Tyrolský. Ten také celou přípravu, tisk i prodej knihy prokazatelně zaštiťoval a dokonce částečně financoval. Na vlastní náklad nechal například roku 1559 zhotovit v německých městech již zmíněných 50 dřevorytů. Roku 1561 dokonce na českých stavech vymohl velkorysou dotaci 300 kop českých grošů, což byl obnos, za nějž bylo možné v Praze koupit měšťanský dům. Finanční prostředky však poskytl také Melantrich, který zřejmě do přípravy vložil většinu svého majetku. Finančně se na přípravě podílel i již zmíněný Valgariss, u něhož bylo v Benátkách roku 1554 tištěno předchozí (latinské) vydání herbáře a který se patrně podílel i na distribuci německého vydání herbáře. Část prostředků vložil i sám Mattioli. Vlastní tisk, přípravu sazby a opatření většiny ilustrací organizoval Jiří Melantrich.

Obchodní úspěch
Podobně jako v případě jiných Melantrichových podniků bylo i vydání herbáře do důsledku promyšlenou a výborně organizovanou akcí. Dokládá to mimo jiné souběh českého a německého vydání, který umožnil velmi efektivně pokrýt knižní trh v celé střední Evropě. České vydání se pochopitelně prodávalo především v zemích České koruny, významným trhem českých knih však bylo v té době i Polské království, pro něž byl herbář vybaven panovnickým privilegiem krále Zikmunda Augusta. České vydání Herbáře dokonce mělo značný vliv na vytvoření polské botanické terminologie.
Německé vydání se prodávalo především v německých zemích i v sousedních státech, kde žilo německy mluvící obyvatelstvo. Část německého vydání Valgariss zřejmě prodal také ve Frankfurtu nad Mohanem na knižním veletrhu. Je velmi pravděpodobné, že investice vložené zúčastněnými do přípravy a tisku herbáře se vrátily poměrně rychle. Cena nesvázané knihy přitom byla tři až čtyři kopy míšeňských grošů.

Použití herbáře
Herbář byl knihou praktickou, jak dokládá už to, že byl téměř programově vydáván v národních jazycích a ne v latině, v níž byly vydávány odborné publikace. To však neznamená, že by nešlo o knihu na vysoké odborné úrovni. V měšťanských domácnostech byl herbář používán jako praktická příručka k léčení, ale také k vaření. Dokonce byl čten jako beletrie, neboť zde byly umístěny i popisy exotických rostlin a stromů. Takto byl herbář užíván minimálně do 18. století.

Antické předlohy
Mezi největší autority renesance, co se botaniky týče, patří Theophrastus, Dioscorides, Plinius a Galén. S Theophrastem se Evropa seznámila až na počátku 15. století, kdy byly z Konstantinopole přivezeny jeho spisy Historia plantarum a De causis plantarum. Ty byly okolo r. 1450 přeloženy do latiny a v průběhu století mnohokrát zkopírovány. Nikdy však nedosáhly takové obliby jako Pliniova Historia naturalis. Neustálým opisováním se v ní ale objevovalo hodně chyb a stávala se tak terčem kritiky mnoha humanistů. Také Galénovy práce De simplicit medicamentorum facultatibus byly často znehodnoceny středověkými a arabskými překlady.

Nejvíce používaným textem byla Dioscoridova Materia medica. Toto dílo bylo sepsáno zhruba v polovině 1. stol. našeho letopočtu. Popisy rostlin byly stručné, je kladen důraz spíše na jejich praktické využití. Dioscorides nepoužívá žádný speciální typ klasifikace, původní dílo není uspořádáno ani abecedně, částečně se snaží dávat rostliny do skupin podle jejich vzhledu, některé jsou řazeny podle využití – např. kniha III. obsahuje množství rostlin s afrodiziakálními účinky. Dioscorides zmiňuje cca 500 druhů rostlin, z nichž většina byla užívána již nejméně 400 let před vznikem Materia medica.

Spis se stal brzy velice oblíbeným a čerpala z něj mnohá další řecká díla. V 5. stol. byl přeložen do latiny. Během 15. století humanisté sbírali a rozšiřovali jednotlivé kopie Materia medica jak v řecké, tak v latinské verzi.
Mattioli pro svůj italský překlad použil řecké vydání z r. 1499, které bylo vytištěno v Benátkách, porovnával jej i s dalšími exempláři, jakým byl např. latinský překlad z r. 1506 nebo 1516 a v neposlední řadě i překlad Jeana Ruella, který vyšel roku 1516 v Paříži. Překlad zahrnuje prvních pět Dioscoridových knih.
Italská verze Mattioliho herbáře vyšla roku 1544 (první vydání je zcela bez obrázků), roku 1554 následoval latinský překlad, oba u stejného vydavatele (Vincenta Valgrisia) v Benátkách. Komentáře byly dále tištěny v různých jazycích, a to i po Mattioliho smrti.
O české vydání herbáře se zasloužil Tadeáš Hájek z Hájku. Na český překlad a úpravu herbáře má skoro stejný vliv jako Mattioliho překlad a zpracování na původní dílo Dioscoridovo.
 
Současníci Mattioliho
Tadeáš Hájek z Hájku

Tadeáš Hájek byl přední vědeckou osobností v 16. st. v Čechách, a to hlavně díky své všestrannosti, vzdělanosti v mnoha oborech a díky svému světovému rozhledu. Napomáhal tomu, aby se Praha stále více rozvíjela jako centrum vědy a učenosti, udržoval kontakty s dalšími vědci po celé Evropě. Zasadil se např. o to, že do Prahy přijel Tycho de Brahe.
Hájkův přínos k českému vydání Mattioliho herbáře
Hájek na překlad herbáře dostal jakýsi „grant“. Český sněm uvolnil v roce 1558 250 kop grošů a v roce 1561 300 kop. Publikace byla, hlavně díky zcela novým vyobrazením rostlin, velice nákladná, proto finančně přispěla česká šlechta, město Praha a snad i panovník. Ze známějších sponzorů to byli např. Vilém z Rožmberka, Jan starší i mladší z Lobkovic, Jáchym Šlik a další.
Mattioli se vydal r. 1554 do Prahy právě pro tento příslib finanční podpory. Arcikníže Ferdinand byl totiž znám jako milovník umění a mecenáš tvůrčí činnosti. Protože částka, kterou Mattioli na vydání herbáře obdržel od českých stavů, představovala tenkrát opravdu značné jmění, přistoupil Mattioli na požadavek českých stavů a vydal dílo v češtině.
Hájek měl na překlad a úpravu herbáře zhruba tři roky, což je poměrně krátká doba. Přesto dokázal text přizpůsobit českému kontextu, názvy rostlin sbíral mezi prostým lidem, ale některé i sám vymýšlel.
 
Rembert Dodoens (29. 6. 1516 – 10. 3. 1585)
Latinsky: Rembertus Dodonaeus, původní jméno: Rembert Van Joenckema
Stejně jako Mattioli vydal několik herbářů jeho současník Rembert Dodoens (1516-1585). V Praze se podílela řada odborníků (architektů, stavitelů, zahradníků) z celé Evropy na vzniku Královské zahrady. Dobrými rádci v oblasti botaniky na královském dvoře byli přírodovědci Rembert Dodoens a Pietro Andrea Mathioli. Život Mathioliho je u nás poměrně dobře znám, avšak o práci Dodoense už nevíme takřka nic, i když v Praze v letech 1574 až 1578 často pobýval. V roce 1574 navštívil Vídeň, kde se setkal s dalším význačným botanikem Carolusem Clusiusem (1525-1609), kterého znal již z dřívější doby.
 
Jiří Melantrich (Rožďalovský) z Aventina (též z Aventýna, původně Jiří Černý Rožďalovický; narozen asi 1511, Rožďalovice – 19. listopadu 1580, Praha) byl významný český renesanční tiskař a nakladatel.
Ze své tiskárny postupně vybudoval velký tiskařský a nakladatelský podnik evropského významu. Základem jeho ediční činnosti se stala bible, kterou vydal zřejmě čtyřikrát či pětkrát (tzv. Bible Melantrichova zvaná též Melantriška). Třikrát vydal Nový zákon a také širokou paletu další náboženské a mravoličné literatury (mj. od Erasma Rotterdamského) určené jak katolickým, tak luterským či utrakvistickým zákazníkům. Věnoval se i tisku humanistické literatury a latinských básnických sbírek. Počinem přesahujícím svým významem hranici Čech byla spolupráce s proslaveným italským lékařem a botanikem Pietrem Andreou Mattiolim, především pak české a německé vydání jeho Herbáře neboli Bylináře. Věnoval se však i tisku různých příruček a slovníků, sněmovních akt či jiné právnické literatury, ale také laciných zábavných knížek lidového čtení.
Zajímavost
Jméno Pietra Mattioliho bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie (internet).
 
Literatura:
M. Hejnová – Pietro Andrea Mattioli 1501–1578, katalog výstavy z Národní knihovny v Praze, Praha 2001
V. Bartůšek -Pietro Andrea Mattioli 1501-1578 in: Knihovnická Revue Národní knihovna Praha, Praha 2002
J. Pešek – Jiří Melantrich z Aventýna – Příběh pražského arcitiskaře, Časopis Slovo k historii č. 32, Melantich, Praha 1991
Mattioli – Epistolarum Medicinalium libri quinque, vydané roku 1561 Jiřím Melantrichem z Aventina
P. O. Mathioli – Herbář neboli Bylinář
Zdroje: Wikipedie, Google, internet

 

< ZPĚT
Andělika lékařská
Angelica archangelica
Anýz
Pimpinella anisum
Bez černý
Sambucus nigra
Borůvka černá
Vaccinium myrtillus
Bříza bělokorá
Betula pendula
Cibule kuchyňská
Allium cepa
Čekanka
Cichorium intybus
Česnek medvědí
Allium ursinum
Divizna velkokvětá
Verbascum densiflorum
Dobromysl obecná
Origanum vulgare
Estragon
Artemisia dracunculus
Fenykl obecný
Foeniculum vulgare
Heřmánek pravý
Matricaria recutita
Hloh Obecný
Crataegus Laevigata
Hluchavka bílá
Lamium album
Hřebíček
Syzygium aromaticum
Chrpa
Centaurea cyanus
Jablečník obecný
Marrubium vulgare
Jahodník obecný
Fragaria vesca
Jalovec
Juniperus communis
Jehlice trnitá
Ononis spinosa
Jeřáb obecný
Sorbus aucuparia
Jitrocel kopinatý
Plantago lanceolata
Jmelí bílé
Viscum album
Kakost smrdutý
Geranium robertianum
Kmín kořenný
Carum carvi
Kokoška pastuší tobolka
Capsella bursa-pastoris
Kontryhel obecný
Alchemilla vulgaris
Kopřiva dvoudomá
Urtica dioica
Kostival lékařský
Symphytum officinale
Kozlík výběžkatý
Valeriana excelsa
Křen
Armoracia rusticana
Kuklík městský
Geum urbanum
Levandule lékařská
Lavandula angustifolia
Lípa malolistá
Tilia cordata
Lomikámen zrnatý
Saxifraga granulata
Lopuch plstnatý
Arctium tomentosum
Majoránka
Origanum majorana
Malinník
Rubus idaeus
Máta peprná
Mentha x piperita
Mateřídouška vejčitá
Thymus pulegioides
Meduňka lékařská
Melissa officinalis
Měsíček lékařský
Calendula officinalis
Mochna husí
Potentilla anserina
Ostružiník křovitý
Rubus fruticosus
Pampeliška lékařská
Taraxacum officinale
Pelyněk černobýl
Artemisia vulgaris
Pelyněk pravý
Artemisia absinthium
Petržel
Petroselinum
Plicník lékařský
Pulmonaria officinalis
Podběl lékařský
Tussilago farfara
Proskurník lékařský
Althaea officinalis
Prvosenka jarní
Primula veris
Přeslička rolní
Equisetum arvense
Ptačinec prostřední
Stellaria media
Puškvorec obecný
Acorus calamus
Pýr plazivý
Elytrigia repens
Rdesno hadí kořen
Bistorta major
Růže šípková
Rosa canina
Rybíz černý
Ribes nigrum
Řebříček obecný
Achillea millefolium
Řepík lékařský
Agrimonia eupatoria
Saturejka zahradní
Satureja hortensis
Sedmikráska obecná
Bellis perennis
Sléz přehlížený
Malva neglecta
Srdečník obecný
Leonurus cardiaca
Světlík lékařský
Euphrasia rostkoviana
Svízel syřišťový
Galium verum
Šalvěj lékařská
Salvia officinalis
Truskavec ptačí
Polygonum aviculare
Třapatka nachová
Echinacea purpurea
Třezalka tečkovaná
Hypericum perforatum
Tužebník jilmový
Filipendula ulmaria
Tymián obecný
Thymus vulgaris
Vavřín
Laurus nobilis
Vrba bílá
Salix alba
Vrbovka úzkolistá
Epilobium angustifolium
Vřes obecný
Calluna vulgaris
Yzop lékařský
Hyssopus officinalis
Zavinutka
Monarda didyma
Zázvor
Zingiber officinale
Zeměžluč lékařská
Centaurium erythraea
Aktuální kurzy
Archiv kurzů

ZAHRADA LÉČIVÝCH ROSTLIN - „KOUZELNÉ BYLINKY“

Navštivte českokrumlovskou zahradu, která vznikla v souvislosti s natáčením stejnojmenného televizního seriálu.
Zahrada je rozčleněna do 26 tematických záhonů a tzv. babiččiny zahrádky s tradičními léčivkami.

OTEVÍRACÍ DOBA:
V květnu, červnu a září bude zahrada otevřena v sobotu a neděli od 10:00 do 18:00.
V červenci a srpnu bude otevřeno každý den od 10:00 do 18:00.
Jednotná cena vstupu: 50 Kč i ve skupinách.

V zahradě se nachází také lavičky na oddych ve stínu stromů a bylinkový krámek.

Skupinové objednávky na tel: +420 725 470 330 nebo na email: info@kouzelnebylinky.cz

Zahradu najdete na adrese: Bylinková (Důlní) 269, Český Krumlov.

ŠKOLA PŘÍRODNÍCH TERAPIÍ - ÚVOD

Milí přátelé bylinek. V září 2015 jsme zahájili první ročník Bylinkové školy přírodních terapií.
Motivací byly obdobné školy, snažící se pomáhat, ovlivňovat a konečně i léčit pomocí přírodních prostředků. Je jich ve světe mnoho, ale současně je pravdou, že málokteré se specializují na léčivé rostliny.
Slovo výchova je odvozené z řeckého educare a znamená v původním slova smyslu „vyvádět někoho odněkud“. Z toho je zřejmé, jak je důležité, kdo je tou osobou, která nás vyvádí nebo vede. Víceméně několik let trvalo, než složení lektorů, které dnes máme, naplnilo tento požadavek. Myslíme, že jde nejen o mimořádné odborníky, ale také o MIMOŘÁDNÉ UČITELE.
První ročník, který probíhá je zaměřen na základy bylinářství. Další dva ročníky by měly být specializovány a mimo současných nosných předmětů (úvod do bylinářské botaniky, základy zpracování léčivých rostlin, zásady klinické diagnostiky, dietitika, zdravotní cvičení), přibudou další.
Záměrem je, aby absolventi Bylinkové školy přírodních terapií byli samostatnými bylináři, schopnými pěstovat, sbírat, zpracovávat a správně používat léčivé rostliny.

Jak se přihlásit do bylinkové školy?
V případě zájmu nám napište na info@kouzelnebylinky.cz. Obratem vám odpovíme a požádáme vás o uhrazení nevratné zálohy 2000.-Kč. Zálohu požadujeme z důvodu nízkého počtu studentů ve třídě tj.30osob. Pokud by místo zůstalo neobsazené byla by to škoda, protože o školu je velký zájem a my musíme zájemce odmítat. Děkujeme za pochopení.

Kde škola probíhá?
V Č.Krumlově ve studiu v zahradě Kouzelné bylinky, kterou znáte ze stejnojmeného pořadu ČT. Zahrada Kouzelné bylinky je sama o sobě bylinkový ráj o rozloze 8000 metrů čtverečních. Místo pro velké romantiky a absolutní relax. Kouzlo místa je ještě umocněno polohou zahrady. Nachází se nad Č.Krumlovem, tudíž je zda nádherný výhled na město Krumlov a je v těsné blízkosti zámku Č.Krumlov a jeho velkých zahrad. Dál za zahradou jsou už jen louky a lesy.

Ubytování a stravování během kurzu:
Ubytování si každý řeší sám, ale dokážeme poradit a doporučit osvědčené ubytovací zařízení různých cenových úrovní v blízkosti zahrady.
Obědy si společně necháváme dovážet a obědváme v zahradě nebo studiu. Skladbu jídelníčku dopředu vybíráme s paní doktorkou Šimkovou, odbornicí na dietetiku. Další jídlo si každý řeší sám.
Během výuky jsou bezplatně k dispozici bylinkové čaje, opět vhodně vybrané k danému ročnímu období.

Parkování:
Neomezené, hned u zahrady.

Obchod:
V zahradě se nachází malý obchůdek s osvědčenými bylinkovými produkty, který je otevřený přes léto a v době konání školy. Nebo si naši studenti i veřejnost může bylinkové produkty objednat v našem eshopu: www.sumavskebylinky.cz

Více informací o škole a novém ročníku najdete v sekci ZÁJEMCI O STUDIUM.

úvod
Zájemci o studium
ŠKOLA PŘÍRODNÍCH TERAPIÍ
1. ročník 2016/2017
ŠKOLA PŘÍRODNÍCH TERAPIÍ
2. ročník 2016/2017
LETNÍ BYLINKOVÁ ŠKOLA 2017
Naši lektoři
Kontakt
Přihlášení pro studenty

Bylinkovou zahradu, která vznikla v souvislosti s natáčením stejnojmenného televizního seriálu a místo konání našich kurzů a školy přírodních terapií najdete na adrese:

STUDIO KOUZELNÉ BYLINKY
BYLINKOVÁ (bývalá Důlní) ULICE 269
Č.KRUMLOV 38101

Telefon: +420 725 470 330
mail: info@kouzelnebylinky.cz
Facebook Kouzelných bylinek