Bára Bořánková: NAZÍ JSME NA ZEM PŘIŠLI (rozhovor s léčitelem a bylinářem Bohumilem Juklem)
23.01.2016 / zdroj: časopis HORSEMAN (http://www.horsemanship.cz/ranch/, http://www.pozemskeradosti.cz)

Příroda žije podle zákonů božích a bere si jen to, co potřebuje. To jenom člověk chce mít čím dál víc a drancuje přírodu i sám sebe… Avšak právě tak jako příroda vyčerpá svoje zdroje, tak i vesmír vyčerpá svoji trpělivost s člověkem a uvede stav opět do rovnováhy…

Nazí jsme na zem přišli, nazí zase odejdeme. Je jenom důležité, do jakých „šatů“ se zde oblékneme během své pouti. A kvalita „šatu“ se ve Vesmíru hodnotí kvalitou Světla a Lásky vykonané pro druhé.

(Z knihy Marty Foučkové Jsem)

Do naší rubriky Zpátky na venkov nyní přibude i pár rozhovorů s výjimečnými lidmi, jež jsou bezesporu nositeli světla a lásky. Během našeho návratu zpátky na venkov, k přírodě, ke kořenům a tradicím se chceme též vracet zpátky k člověku a jeho lidství. Pokusíme se vám zprostředkovat alespoň střípky moudrosti těch, co zasvětili život pomoci druhým. Je dobře známo, že náš národ český neoplývá přílišnou hrdostí ani zdravým sebevědomím. Skupinová duše našeho národa utrpěla mnohá zranění, která leží jak stíny na našich srdcích. Přesto však tušíme, že Čechy jsou místem vyvoleným, přivřenou bránou boží milosti. Touto bránou k nám přichází pomoc v podobě lidí, jakým byl i pan léčitel Jindřich Paseka, který řekl: Když k nám přijel poprvé dalajláma počátkem devadesátých let na pozvání prezidenta Havla, chtěl se poklonit našemu národu, protože ví, že jsme národem božím a vyvoleným k velikým úkolům. Proto musíme zrát – všechny zraky světa k nám budou upřeny jako k srdci duchovního pramene. Začneme zde stavět první řád na zemi, který se stane základem stavby díla věků – ať někdo chce, nebo nechce. Tady nebude poroučet svět, ale Bůh. A proti Bohu svět je příliš slabý. Příroda je mocná a společnost nemocná

A co je tedy naším hlavním úkolem? 

Pomáhat jeden druhému a chovat se tak, abychom se nemuseli stydět!

 

Návštěva první

Bohumil Jukl – léčitel a bylinář

 

Bohumil Jukl: „Dáte si čaj?“

Bára Bořánková: „Určitě si později dám, ale nemusíte hned nic vařit.“

Bohumil Jukl: „Tady mám – chřipku a angínu.“

Bára Bořánková: „Takže jste se na mě připravil.“

Bohumil Jukl: „Ne, to my tady pořád popíjíme s dětmi.“

 

Bára Bořánková: Jak to máte při setkání s lidmi, diagnostikujete si je? Dá se tomu vyhnout? 

Bohumil Jukl: Ne, tomu se vyhnout nedá. 

Bára Bořánková: To je smutný, co? 

Bohumil Jukl: To už je úděl. 

Bára Bořánková: Já sama mám problém, když přijdu třeba do Kauflandu a teď to tam cítím. U mě to nejsou choroby, ale spíš emoce. Je to všude a není kde se s pozorností zastavit, aby to na mne nedoléhalo. 

Bohumil Jukl: Proto já do těch nákupních center vůbec nechodím. Je tam špatná energie. Ono je to cítit, i když přijdeš k někomu na návštěvu. Buďto tam lidi žijí v souladu, nebo pokud je tam nějaká disharmonie, tak je to cítit. Tak to prostě je. 

Bára Bořánková: A do jaké míry se tomu dá bránit? 

Bohumil Jukl: Nechodit tam příště. Ono je to ale těžké. Příroda je taková, jaká je. Naše země je rozhozená. A hlavně se to odráží na lidech, jsou arogantní, agresivní, podrazy na sebe dělají a vyhledávají násilí. Taková strašně divná doba. 

Bára Bořánková: Pověděl byste mi, jak jste začal léčit? Jestli jste ten dar měl od malička?

Bohumil Jukl: To asi ne. Ale citlivý jsem byl vždycky. Já bydlel ve Vlkově a pracoval na statku. Odtud jsme vyváželi popel na faru k řádovým sestrám. Po práci jsme šli na čaj a sestřička mi říká: „Vy byste měl pomáhat lidem.“ A já odpověděl: „Vždyť já pomáhám.“ A ona na to: „Takhle já to ale nemyslím.“ A tak mi navrtala takového červíčka. Po čtrnácti dnech jsem přijel znovu na návštěvu a ptal jsem se jí, co a jak. A ona na to: „Zkuste navštívit pana Paseku.“ Tak jsem za ním jel, on otevřel dveře a povídá: „Nazdar, stará vojno.“ Padli jsme si do oka. No a tam jsem začínal. Jindra byl za hluboké totality náš největší diagnostik. Bydlel tady ve Svratouchu. Jezdili k němu lidé z celé republiky. Nedělal byliny, ale pracoval s energií. Já mám sestru v Hoštejně, šel jsem tam na vycházku a byl tam nějaký pán, tak jsme se začali bavit a byl to právě Jirka Jančů. Protože on dělal taky fotbalového rozhodčího a tam někde pískal. No a tak jsme se dali do kupy. 

Bára Bořánková: Takže pana Janču jste potkal na procházce. To má ale někdo štěstí…

Bohumil Jukl: No. U pana Paseky jsem se učil hlavně diagnostiku. Ten člověk měl neuvěřitelný magnetismus. 

Bára Bořánková: Na čem byla založená jeho diagnostika? 

Bohumil Jukl: On pracoval s nilským křížem a pružinou, já dělám jenom rukama. 

Bára Bořánková: A učil jste se od něj jeho techniku? 

Bohumil Jukl: Ne. My jsme to takhle měli dané hned od začátku. On mě nechal jít vlastní cestou. Měl velké množství pacientů. To byly fronty, a tak mi vždycky nějaké předhodil a sám pracoval a pak mě pokaždé zkontroloval. 

Bára Bořánková: Jak dlouho jste s ním byl? 

Bohumil Jukl: Poznal jsem ho v roce 1975 a zůstal s ním čtyři roky a pak jsem v 78. a 79. začal už sám. 

Bára Bořánková: A to už jste znal byliny? 

Bohumil Jukl: U nás se vždycky bylinkařilo. Moje maminka znala byliny. U nás se pořád pily čaje a k lékaři se moc nechodilo. Takže byliny přes maminku a přes kamaráda Honzu Švehláka, který je taky výborný bylinkář, a hlavně toho Jirku. Za ním jsem jezdil do Ostravy a dělal jsem pro něj diagnostiku bylin. Někdy už měl něco vyrobeného a řekl mi, ať se na to podívám. Já to vzal do ruky a pověděl mu, na co by to mělo být, a on zase používal kyvadlo. V devadesáti pěti procentech jsme se shodli. 

Bára Bořánková: Takže vy jste vlastně společně dělali diagnostiku bylin, on přes kyvadlo a vy pomocí doteku? 

Bohumil Jukl: Hm. Jirka Janča byl nesmírně vzdělaný člověk. Ovládal čtyři světové jazyky. Měl neuvěřitelnou intuici, velký cit. Vlastně homeopatika, to bylo všechno jeho práce.

Bára Bořánková: A zpátky k diagnostice, myslíte, že je to dar, který máte?

Bohumil Jukl: Je to dar. 

Bára Bořánková: A myslíte, že ostatní lidé to mají také? 

Bohumil Jukl: Já nevím, protože ještě v minulém století nás bylo víc. Věděli jsme tenkrát o sobě a vědělo se o nás a bylo nás tak pětačtyřicet. To bylo ještě Československo. Byli jsme všichni prověření u profesora Kahudy.

Bára Bořánková: Prověření?

Bohumil Jukl: Ona dřív existovala psychotronická laboratoř, kde byl profesor Kahuda, který tomu šéfoval. To byl ministr školství. 

Bára Bořánková: A v té laboratoři vás testovali, zda jste pravdivý?

Bohumil Jukl: Ano. Od roku 1986 už jsem pracoval v různých nemocnicích. A když byl ministrem Martin Bojarů, tak nám umožnil, abychom mohli studovat v Brně na lékařské fakultě. Léčitelé tam mohli studovat patologii, anatomii, farmakologii a toxikologii. To byla ještě dobrá doba a my chtěli tuhle alternativu normálně skloubit s oficiální medicínou, na čemž by zdravotnictví jedině vydělalo. Protože je to vždycky lékař, kdo musí mít hlavní slovo. Nikdo jiný. My můžeme pomoci, co nejlépe a nejrychleji se dobrat k diagnóze a taky co nejlaciněji. Jenže, jenže. 

Bára Bořánková: Vy jste hodně nakloněný spolupráci, že?

Bohumil Jukl: Já jdu od začátku za lékaři. Jiná cesta není, protože to je pro mě i pro ně výborná zpětná vazba, že nekecám. 

Bára Bořánková: Pak musí ale i ten lékař být otevřený? 

Bohumil Jukl: Určitě, já takové lékaře mám kolem sebe. A je to především velká pomoc pro lidi. Protože oni jsou psychicky zdeptaní a můžou tak zase začít věřit. Víš, my máme hodně doktorů, ale málo lékařů. A v tom to všechno je. 

Bára Bořánková: Vy jste mluvil o těch pětačtyřiceti, vy jste spolu nějak komunikovali?

Bohumil Jukl: My jsme o sobě věděli. Byla to krásná doba. V Čechách tomu nebyli až tak naklonění, ale na Slovensku se konaly velké psychotronické semináře. My jsme se pak scházeli v Opavě. Jirka Jančů to zajistil. Tam jezdili i lékaři, kteří jsou dneska velmi dobří.

Bára Bořánková: A co se to děje teď?

Bohumil Jukl: Teďka je to farmaceutické lobby. Lékař je zainteresovaný na prodeji farmak, z nichž má nějaký ten desátek, a proto to taky tak vypadá.

Bára Bořánková: Je to taková morální prověrka pro ty lékaře.

Bohumil Jukl: Určitě. A nevycházíme z toho až tak úplně dobře. Nikdo, ani ti pacienty, ani ti lékaři. 

Bára Bořánková: No, a když se vrátíme k tomu daru, co vy máte, máte vy dneska nějaké nové studenty?

Bohumil Jukl: Poznal jsem jednoho jediného člověka, který ten dar měl. Byl to voják z povolání a odmítl to dělat. 

Bára Bořánková: A myslíte, že je to nyní tak nastavené, že je lidem tento dar odepřen?

Bohumil Jukl: Já nevím, spousta lidí se za léčitele vydává, ale je tam to velké ALE. Aby člověk mohl někomu pomoct, musí být především srovnaný sám se sebou. Za léčení si taky nikdy nemůžeš brát peníze. Nikdy! U mě se platí jen byliny, co lidé dostanou. Za léčení se prostě nemůže platit. To je dar, který se ani nedá zaplatit.

Bára Bořánková: A jak se lidé dneska mají srovnat sami se sebou?

Bohumil Jukl: Hele, já jsem hluboce přesvědčený o tom, že žádný léčitel, žádný lékař člověka neuzdraví. Člověk se uzdraví sám, jen musí chtít. My jsme tu vlastně jen od toho, abychom ho k tomu přivedli. Jak ten lékař, tak ten léčitel. Protože nemocný člověk musí v sobě zmobilizovat síly na vyléčení, které v sobě má, a my jsme jen takový prostředníci. My mu jen pomůžeme.

Bára Bořánková: Jak vlastně vzniká nemoc?

Bohumil Jukl: Nemoc vzniká psychickou stránkou. Vezmi si jen, kolik lidí si nevěří. Kolik lidí dnes žije v nejistotě. Nemají žádnou budoucnost a nemají víru. Bez té víry to nejde. To byla největší chyba minulého režimu, že se snažil lidi zbavit víry. Každý musí něčemu věřit.

Bára Bořánková: A kde by dneska měli lidé tu ztracenou víru hledat?

Bohumil Jukl: Tam zaspala katolická církev. Všechno se změnilo, jen oni se vrhli stejně jako dřív na majetky. Víc je zajímají majetky než lidé. 

Bára Bořánková: A vy máte nějakou víru? 

Bohumil Jukl: Já jsem věřící. 

Bára Bořánková: A hlásíte se k nějakému náboženství? 

Bohumil Jukl: Ne, hlásím se k víře. 

Bára Bořánková: Takže kam by se dnešní člověk, který třeba ještě není nemocný, i když nemocí je vlastně již nedostatek víry, kam by se takový člověk měl dneska obrátit?

Bohumil Jukl: Víru v kostele nikdy nezískáš. Je třeba vrátit se k základům. Podívej, dneska se každý snaží žít takový konzumní život. Co kdo pro sebe udělá? Stačí, když si najde deset minut, to bohatě stačí. Kdo z lidí si vůbec uvědomuje, že není tak samozřejmé, že se ráno probudíš, večer jdeš spát? Kolik lidí za to poděkuje? Kolik lidí bere všechno za samozřejmost? Stačí jen jít přírodou a uvidíš nádherné věci. Někdo je slepý, nevidí nic, neslyší a taková je naše společnost.

Bára Bořánková: A blýská se na lepší časy? Jak moc budeme muset být nemocní?

Bohumil Jukl: My už jsme hodně nemocní. Nemocná je celá společnost. A já si myslím, že to bude chvilku trvat. Já jsem si nikdy nemyslel, že se dožiji konce světa. Tím nemyslím, že by přišel nějaký ledovec nebo jiná katastrofa, ale je to konec světa právě v té duchovní víře. Té lidskosti. Každý se dnes snaží rychle zbohatnout. Hlavně mladí lidé. Dodělají školu, chtějí byt, chtějí všechno a nic moc pro to neudělají. Mají dlaň nataženou. Žijeme konzumní život. Já si myslím, že se konec lidskosti blíží.

Bára Bořánková: A nebylo to vždycky tak, že v konci byla taková nějaká očista a pak se narodilo něco nového?

Bohumil Jukl: Když se ti daří, tak si ničeho nevážíš. A každá nemoc je vlastně pro člověka dar. Protože k tomu, aby ses uzdravila, musíš v sobě všechno překopat, musíš překopat celé své vlastní já. 

Bára Bořánková: A tam, když si lidé uvědomí, že se musí změnit, tam by tedy měl přijít ten léčitel?

Bohumil Jukl: Tam může přijít léčitel, nebo lékař. Hele, když jdeš k běžnému doktorovi, tak on sedí, dívá se do toho počítače a ví, že tam někdo přišel. Má tě jako kus. Lékař si s tebou sedne a povídá si, chvilku. Protože to slovo! Slovem můžeš zabít, ale můžeš jím i strašně pomoc. Naslouchat lidem. Naslouchat, co ti říkají.

Bára Bořánková: A to je asi to, co lidé postrádají v kostele. Aby jim někdo naslouchal. Tak jako v nemocnici hledají lékaře, tak v kostele by měl být kněz. A ten nám taky chybí.

Bohumil Jukl: Ano, ti chybí taky. Ale podívej, máš i úžasný vymodlený místa, a nemusí to být jen kostel. Tam, když si sedneš, tak víš, jak je ti tam dobře.

Bára Bořánková: Je něco, co byste každému člověku doporučil? Třeba proto, aby neonemocněl.

Bohumil Jukl: Když není nemocný, tak si nic nepřipouští. Chce žít. Je pravda, že všelijaké píchání, to jsou civilizační choroby, přejídáme se. Já taky. Naši rodiče měli lepší stravu. Já si vzpomínám, jak mi u mé babičky strašně chutnala ovocka, taková studená polívka, která se dělala z křížal. Nebo jsme chodili na bílou řepu a jedli jsme z ní salát. Ve škopku bylo pořád zelí. Já si myslím, že dokud je člověk zdravý, tak si to nepřipouští. Ano, jsou i hypochondři, kteří pořád něco hledají, ale to zase dělá internet. 

Bára Bořánková: A potkal jste někdy úplně zdravého člověka?

Bohumil Jukl: Za těch pětatřicet let, co to dělám, tak asi dva. To jsou maličkosti. Můžeš být v dětství zdravá, ale stačí takové ty chřipky a angíny, pak bývají ve stáří problémy s klouby. I neřešené problémy z dětství se pak ve stáří objeví.

Každý člověk je tady krátce a je tady proto, aby si splnil něco, co si má odžít. A o tom jsou taky ty nemoci.

Bára Bořánková: Vy jste tady měl praxi, jaká byla hlavní motivace tohle všechno dělat?

Bohumil Jukl: Já jsem to od začátku bral jako poslání. 

Bára Bořánková: To, že jste našel svou cestu, své uplatnění, to musela být nesmírná úleva.

Bohumil Jukl: Určitě, ale člověk nesmí nic očekávat. To mi kladly na srdce řádové sestry. Nikdy nic neočekávej – a měly velkou pravdu. 

Bára Bořánková: Kde je tedy hranice toho, kde má léčitel právo zasahovat do osudu lidí – má to nějaká omezení?

Bohumil Jukl: Je tam taková hrana, za kterou již nemůžeš jít. A u každého pacienta je to individuální.

Bára Bořánková: A jak to poznáte?

Bohumil Jukl: Intuicí.

Bára Bořánková: A stane se vám někdy, že potkáte člověka a víte, že mu nemáte pomáhat?

Bohumil Jukl: To se stalo několikrát, když už za ním stála smrt. Ale vždycky jsem těm lidem říkal: „Dej si ještě do pořádku všechny své věci, máš ještě tolik a tolik času. Řekni všem to, co jsi jim dosud neřekl. Řekni vše, co ještě potřebuješ říct.“

Bára Bořánková: A u jednotlivých lidí, jak rozpoznáte, na kolik můžete zasáhnout?

Bohumil Jukl: Já znám hranici, kam ještě můžu jít já s bylinami a kde již musí nastoupit lékař. Anebo to zkombinujeme. Dohodneme se, že já pacientovi zkusím dát čaje, nachystám ho na operaci, protože já tvrdím, že pacient musí být k operaci připraven. Je to jako se zahrádkou. Musíš jít zrýt, musíš ji uhladit nebo uvláčet a pak teprve můžeš zasít semínko. A operatér má to samé. Jestliže má dobře připravenou půdu, pak se mu mnohem lépe operuje a lidé se daleko rychleji vrací do normálního života. 

Bára Bořánková: Jak tedy probíhá vaše diagnostika? Je to dotekem?

Bohumil Jukl: Já se lidí vůbec nedotýkám. Já jdu jen v auře.

Bára Bořánková: A při tom i energeticky měníte stav pacienta?

Bohumil Jukl: To děláš vždycky. Protože jednou rukou sundáváš a druhou dodáváš energii. Je zapotřebí tu energii vzít a trošku srovnat. Je pravda, že ještě pan doktor Pekárek, když jsme točili pro Novu, se snažil prokázat, že léčitel dokáže ovlivnit orgány pacienta. Byli tam lékaři s pacienty, u nichž měli prověřené diagnózy, a pak přizvali léčitele, který určil svou diagnózu. Pak se pacienti připojili na přístroje a působením léčitele se mělo prokázat, zda to lze ovlivnit či nikoli.

Bára Bořánková: A jak to dopadlo?

Bohumil Jukl: Tam se ukázalo, že jsem měl nejen přesnou diagnózu, ale že i mé působení změnilo zdravotní stav pacienta.

Bára Bořánková: A jak to pak je s energií toho léčitele, když se vlastně pořád dotýká bolesti těch druhých?

Bohumil Jukl: Ty jsi jako průtokáč, ty musíš být propojená navrch. To nemůžeš dávat ze sebe. To bys měla za chvilku vybitou baterku. Je pravda, že když jsem někdy skončil až ráno, byl jsem vyčerpaný, ani jsem nemluvil. Ti pacienti pak večer přicházejí zpátky a přehrává se ti to jako film. Taková sebekontrola. Díváš se, jestli jsi dobře rozhodl. 

Bára Bořánková: A jak je to s vaší rodinou? Někde jsem zaslechla, že sebe ani svou rodinu léčit nemůžete.

Bohumil Jukl: Sebe vůbec ne a rodinu, ty běžné věci, chřipky, to není problém, ale něco vážnějšího ne.

Bára Bořánková: A čím to je?

Bohumil Jukl: To jsou propojené aury v rodině.

Bára Bořánková: A za kým tedy posíláte rodinu?

Bohumil Jukl: No, to je problém. Já mám kolem sebe dobré lékaře a pak jednoho starého kamaráda. Není tu teď nikdo, za kým bych je poslal. Nevím.

Bára Bořánková: A nevzejde nějaká výzva, aby se někdo našel? Jak to provedete vy, co jste tu zbyli?

Bohumil Jukl: Já nevím. Lidé se nabízejí, ale tohle v nich musí být a spousta lidí si na to jen hraje.

Bára Bořánková: Já mám takovou zkušenost, že když jsem se dostala do blízkosti lidí, kteří nabízeli pomoc, tak jsem měla silný dojem, že oni sami spíš pomoc potřebují. 

Bohumil Jukl: Víš, někteří neznají svou hranici. Já třeba vím, že jak jsem měl vloni zdravotní problém, tak jsem hned přestal dělat. Vím, že se musím dát do pořádku a že je tady určité omezení, že už nemůžu lidem dát víc. Někteří lidé si však myslí, že jsou nesmrtelní, a pak je to problém.

Bára Bořánková: Takže i léčitelé bývají nemocní. Je to asi takový signál, že mají zastavit?

Bohumil Jukl: Oba kluci (myšleno pan Paseka i Janča) odešli na rakovinu.

Bára Bořánková: A jak vy se díváte třeba na rakovinu?

Bohumil Jukl: Je to nemoc jako každá druhá. 

Bára Bořánková: A má v naší civilizaci nějaký hlubší význam?

Bohumil Jukl: Já myslím, že ne. Dříve jí asi nebylo tolik a je to samozřejmě dané životosprávou. Způsobem života. Já si myslím, že rakovina je spouštěná ztrátou imunity, protože všechno přecházíme a nevěnujeme tomu pozornost. Navíc jsme všichni přechemizovaní. Ta antibiotika jsou v mase, v mléce. A já opravdu nechápu, proč dávají doktoři na chřipku antibiotika, když to vůbec nezabere, vždyť je to virového původu. Lidé je sami chtějí, jako takovou berličku. Vezmi si, že třeba půjdeš k doktorovi a on ti řekne, uvař si čaj. Hned začneš pochybovat, jestli tě chce opravdu vyléčit. My jsme dřív dělávali i placebo a ono to nesmírně fungovalo. To je ta víra.

Bára Bořánková: Já tu rakovinu vidím tak, že lidé mají pocit, že je to něco vnějšího a že je to jako by přepadne. Jenže já si myslím, že ta rakovina je naším vnitřním rozpoložením, že je vlastně neustále s námi. Jako takový vztyčený prst a že ten nedostatek víry to v podstatě spouští.

Bohumil Jukl: Ano. Já jsem už kdysi dávno říkal, že lidstvo nezemře na rakovinu, ale na viry. Protože to nikdo nehlídá. U nás parazitologové tvrdí, že neexistují žádní parazité. Opak je pravdou. Nikdo to ale nedělá. 

Bára Bořánková: A co to, jak se lidé odčervují veterinárními prostředky?

Bohumil Jukl: Já bych se tomu nebránil. Ty veterinární jsou často mnohem humánnější a daleko čistší než ty lidské. Je to silný, organismus se na to musí připravit, vždycky se k tomu musí něco přidat. Tomu tělu se musí pomoct. Ono není těžké to v tom těle zabít, ale dostat to ven. Povzbudit imunitní sílu. 

Bára Bořánková: A jaký je váš vztah ke smrti?

Bohumil Jukl: Já vím, že datum úmrtí máme daný početím. A hlavně, víš, my děláme zásadní chybu. Když se nám narodí dítě, tak se strašně radujeme, ale vůbec si neuvědomujeme, že ten kříž mu dáváme na hruď. My bychom spíše měli oslavovat to, že člověk odejde. Měli bychom tu duši nechat důstojně a s láskou odejít a nestrhávat ji svými myšlenkami. To je zase ta naše sobeckost. Takový strach a vlastnění.

Bára Bořánková: V naší kultuře je vztah ke smrti dost tristní. Proč se to stalo?

Bohumil Jukl: Já ještě pamatuji, jak na statcích žily vždycky tři generace. Byli tam staří, ti byli na vejminku, statek předávali synovi, který tam hospodařil. A ten měl děti, součástí jejichž života bylo i stáří a umírání. A to je důležité.

Bára Bořánková: Smrt je celkově hodně spojená se strachem, protože lidé nemají víru a netuší, co bude pak. A co bude dál?

Bohumil Jukl: Já když tuhle otázku dostávám, tak říkám: „Nepřemýšlej nad tím, žij teď a tady.“

Bára Bořánková: A co když máte vážně nemocné lidi?

Bohumil Jukl: Smrt je součástí života, nedá se oddělit.

Bára Bořánková: A jak těmhle lidem dodat odvahu?

Bohumil Jukl: Ti lidé, když umřou vyrovnaní a mají v sobě vše srovnané, tak ani ti pozůstalí netrpí a hlavně si neříkají: „Ještě jsem mohla tohle a tamto.“ Ne, všechno bylo. Ničeho nelitují. 

Bára Bořánková: Vlastně i nepochopení náboženství. Ta reprodukce církví toho hodně pokazila… 

Bohumil Jukl: Když jsem byl dítě, lidé se každý večer modlili, za ten den, za prožitek dne se modlili a děkovali. To se úplně vytratilo. Já tvrdím, že by měl každý mít svoji vlastní modlitbu. Neodříkávat, modlit se ze srdce. S modlitbou by se mělo vstávat i uléhat.

Bára Bořánková: A jak to teď bude s vámi?

Bohumil Jukl: Od nového roku už nebudu jezdit do ordinace do Prahy a do Trenčína. Budu už jen doma a všechny pacienty si budu zvát. Vím, že jestli chci tady těm lidem ještě něco předat, nějak jim pomoct, tak se musím trošku hlídat. 

Bára Bořánková: A jak poznáte, koho přijmete?

Bohumil Jukl: Ty nejvážnější případy vyberu přes mail, protože na chřipku si můžou koupit čaj v obchodě. Já dělám dvakrát do roka seminář. Jeho cílem je oslovit lidi, aby začali na sobě pracovat. Chci jim dát klíč, jak na to. Jezdí tam poměrně dost lékařů, protože já vždycky chci, aby tam byl lékař a nabídl i tu medicínskou stránku. Pak k tomu nabídnu já, co se dá dělat s bylinami. A pak i další obory.

Bára Bořánková: A jaké další obory třeba uznáváte?

Bohumil Jukl: Mně se velmi osvědčila kineziologie a homeopatie. 

Já jsem slyšela, že někteří lidé přivádějí nemocné ke koním a že do těch koní odvádějí lidské nemoci. Údajně si s tím koně poradí. Bára Bořánková: Mně se to ale nelíbí. Co si o tom myslíte vy?

Bohumil Jukl: Je pravda, že když jsi nemocná a máš doma kočku, tak ta si k tobě lehne. Ta to stáhne, nebo alespoň pomáhá. Pes ne, ten si lehne jen tam, kde je čisto. Koně se používají úspěšně pro pomoc s úrazy pohybového aparátu, tam to funguje dobře, ale odvádět něco do koní mi nepřijde dobré.

Bára Bořánková: A jak to mají nastavené ty kočky?

Bohumil Jukl: Ony cítí nemoc a jsou k ní přitahované, ale myslím, že ony se toho dokážou zbavit a dokážou se vyčistit. Ty kočky jsou strašně moudré a jsou to velké osobnosti.

Bára Bořánková: A proč máte ovečky?

Bohumil Jukl: Protože mám pozemky a ovce mi dávají hodně energie. Je to nádhera, když ráno přijdeš do salaše a jdou ti naproti dvě jehňátka a jdou ti vlastně jenom poděkovat a pozdravit tě. A ovce se na tebe dívá a chlubí se. Jde z nich taková nádherná energie.

Přetiskujeme s laskavým svolením našich milých přátel z časopisu HORSEMAN (http://www.horsemanship.cz/ranch/, http://www.pozemskeradosti.cz). 

< ZPĚT
Andělika lékařská
Angelica archangelica
Anýz
Pimpinella anisum
Bez černý
Sambucus nigra
Borůvka černá
Vaccinium myrtillus
Bříza bělokorá
Betula pendula
Cibule kuchyňská
Allium cepa
Čekanka
Cichorium intybus
Česnek medvědí
Allium ursinum
Divizna velkokvětá
Verbascum densiflorum
Dobromysl obecná
Origanum vulgare
Estragon
Artemisia dracunculus
Fenykl obecný
Foeniculum vulgare
Heřmánek pravý
Matricaria recutita
Hloh Obecný
Crataegus Laevigata
Hluchavka bílá
Lamium album
Hřebíček
Syzygium aromaticum
Chrpa
Centaurea cyanus
Jablečník obecný
Marrubium vulgare
Jahodník obecný
Fragaria vesca
Jalovec
Juniperus communis
Jehlice trnitá
Ononis spinosa
Jeřáb obecný
Sorbus aucuparia
Jitrocel kopinatý
Plantago lanceolata
Jmelí bílé
Viscum album
Kakost smrdutý
Geranium robertianum
Kmín kořenný
Carum carvi
Kokoška pastuší tobolka
Capsella bursa-pastoris
Kontryhel obecný
Alchemilla vulgaris
Kopřiva dvoudomá
Urtica dioica
Kostival lékařský
Symphytum officinale
Kozlík výběžkatý
Valeriana excelsa
Křen
Armoracia rusticana
Kuklík městský
Geum urbanum
Levandule lékařská
Lavandula angustifolia
Lípa malolistá
Tilia cordata
Lomikámen zrnatý
Saxifraga granulata
Lopuch plstnatý
Arctium tomentosum
Majoránka
Origanum majorana
Malinník
Rubus idaeus
Máta peprná
Mentha x piperita
Mateřídouška vejčitá
Thymus pulegioides
Meduňka lékařská
Melissa officinalis
Měsíček lékařský
Calendula officinalis
Mochna husí
Potentilla anserina
Ostružiník křovitý
Rubus fruticosus
Pampeliška lékařská
Taraxacum officinale
Pelyněk černobýl
Artemisia vulgaris
Pelyněk pravý
Artemisia absinthium
Petržel
Petroselinum
Plicník lékařský
Pulmonaria officinalis
Podběl lékařský
Tussilago farfara
Proskurník lékařský
Althaea officinalis
Prvosenka jarní
Primula veris
Přeslička rolní
Equisetum arvense
Ptačinec prostřední
Stellaria media
Puškvorec obecný
Acorus calamus
Pýr plazivý
Elytrigia repens
Rdesno hadí kořen
Bistorta major
Růže šípková
Rosa canina
Rybíz černý
Ribes nigrum
Řebříček obecný
Achillea millefolium
Řepík lékařský
Agrimonia eupatoria
Saturejka zahradní
Satureja hortensis
Sedmikráska obecná
Bellis perennis
Sléz přehlížený
Malva neglecta
Srdečník obecný
Leonurus cardiaca
Světlík lékařský
Euphrasia rostkoviana
Svízel syřišťový
Galium verum
Šalvěj lékařská
Salvia officinalis
Truskavec ptačí
Polygonum aviculare
Třapatka nachová
Echinacea purpurea
Třezalka tečkovaná
Hypericum perforatum
Tužebník jilmový
Filipendula ulmaria
Tymián obecný
Thymus vulgaris
Vavřín
Laurus nobilis
Vrba bílá
Salix alba
Vrbovka úzkolistá
Epilobium angustifolium
Vřes obecný
Calluna vulgaris
Yzop lékařský
Hyssopus officinalis
Zavinutka
Monarda didyma
Zázvor
Zingiber officinale
Zeměžluč lékařská
Centaurium erythraea
Aktuální kurzy
Archiv kurzů

ZAHRADA LÉČIVÝCH ROSTLIN - „KOUZELNÉ BYLINKY“

Navštivte českokrumlovskou zahradu, která vznikla v souvislosti s natáčením stejnojmenného televizního seriálu.
Zahrada je rozčleněna do 26 tematických záhonů a tzv. babiččiny zahrádky s tradičními léčivkami.

OTEVÍRACÍ DOBA:
V květnu, červnu a září bude zahrada otevřena v sobotu a neděli od 10:00 do 18:00.
V červenci a srpnu bude otevřeno každý den od 10:00 do 18:00.
Jednotná cena vstupu: 50 Kč i ve skupinách.

V zahradě se nachází také lavičky na oddych ve stínu stromů a bylinkový krámek.

Skupinové objednávky na tel: +420 725 470 330 nebo na email: info@kouzelnebylinky.cz

Zahradu najdete na adrese: Bylinková (Důlní) 269, Český Krumlov.

ŠKOLA PŘÍRODNÍCH TERAPIÍ - ÚVOD

Milí přátelé bylinek. V září 2015 jsme zahájili první ročník Bylinkové školy přírodních terapií.
Motivací byly obdobné školy, snažící se pomáhat, ovlivňovat a konečně i léčit pomocí přírodních prostředků. Je jich ve světe mnoho, ale současně je pravdou, že málokteré se specializují na léčivé rostliny.
Slovo výchova je odvozené z řeckého educare a znamená v původním slova smyslu „vyvádět někoho odněkud“. Z toho je zřejmé, jak je důležité, kdo je tou osobou, která nás vyvádí nebo vede. Víceméně několik let trvalo, než složení lektorů, které dnes máme, naplnilo tento požadavek. Myslíme, že jde nejen o mimořádné odborníky, ale také o MIMOŘÁDNÉ UČITELE.
První ročník, který probíhá je zaměřen na základy bylinářství. Další dva ročníky by měly být specializovány a mimo současných nosných předmětů (úvod do bylinářské botaniky, základy zpracování léčivých rostlin, zásady klinické diagnostiky, dietitika, zdravotní cvičení), přibudou další.
Záměrem je, aby absolventi Bylinkové školy přírodních terapií byli samostatnými bylináři, schopnými pěstovat, sbírat, zpracovávat a správně používat léčivé rostliny.

Jak se přihlásit do bylinkové školy?
V případě zájmu nám napište na info@kouzelnebylinky.cz. Obratem vám odpovíme a požádáme vás o uhrazení nevratné zálohy 2000.-Kč. Zálohu požadujeme z důvodu nízkého počtu studentů ve třídě tj.30osob. Pokud by místo zůstalo neobsazené byla by to škoda, protože o školu je velký zájem a my musíme zájemce odmítat. Děkujeme za pochopení.

Kde škola probíhá?
V Č.Krumlově ve studiu v zahradě Kouzelné bylinky, kterou znáte ze stejnojmeného pořadu ČT. Zahrada Kouzelné bylinky je sama o sobě bylinkový ráj o rozloze 8000 metrů čtverečních. Místo pro velké romantiky a absolutní relax. Kouzlo místa je ještě umocněno polohou zahrady. Nachází se nad Č.Krumlovem, tudíž je zda nádherný výhled na město Krumlov a je v těsné blízkosti zámku Č.Krumlov a jeho velkých zahrad. Dál za zahradou jsou už jen louky a lesy.

Ubytování a stravování během kurzu:
Ubytování si každý řeší sám, ale dokážeme poradit a doporučit osvědčené ubytovací zařízení různých cenových úrovní v blízkosti zahrady.
Obědy si společně necháváme dovážet a obědváme v zahradě nebo studiu. Skladbu jídelníčku dopředu vybíráme s paní doktorkou Šimkovou, odbornicí na dietetiku. Další jídlo si každý řeší sám.
Během výuky jsou bezplatně k dispozici bylinkové čaje, opět vhodně vybrané k danému ročnímu období.

Parkování:
Neomezené, hned u zahrady.

Obchod:
V zahradě se nachází malý obchůdek s osvědčenými bylinkovými produkty, který je otevřený přes léto a v době konání školy. Nebo si naši studenti i veřejnost může bylinkové produkty objednat v našem eshopu: www.sumavskebylinky.cz

Více informací o škole a novém ročníku najdete v sekci ZÁJEMCI O STUDIUM.

úvod
Zájemci o studium
ŠKOLA PŘÍRODNÍCH TERAPIÍ
1. ročník 2016/2017
ŠKOLA PŘÍRODNÍCH TERAPIÍ
2. ročník 2016/2017
LETNÍ BYLINKOVÁ ŠKOLA 2017
Naši lektoři
Kontakt
Přihlášení pro studenty

Bylinkovou zahradu, která vznikla v souvislosti s natáčením stejnojmenného televizního seriálu a místo konání našich kurzů a školy přírodních terapií najdete na adrese:

STUDIO KOUZELNÉ BYLINKY
BYLINKOVÁ (bývalá Důlní) ULICE 269
Č.KRUMLOV 38101

Telefon: +420 725 470 330
mail: info@kouzelnebylinky.cz
Facebook Kouzelných bylinek