Bára Bořánková: NAZÍ JSME NA ZEM PŘIŠLI (rozhovor s léčitelem a bylinářem Bohumilem Juklem)
23.01.2016 / zdroj: časopis HORSEMAN (http://www.horsemanship.cz/ranch/, http://www.pozemskeradosti.cz)

Příroda žije podle zákonů božích a bere si jen to, co potřebuje. To jenom člověk chce mít čím dál víc a drancuje přírodu i sám sebe… Avšak právě tak jako příroda vyčerpá svoje zdroje, tak i vesmír vyčerpá svoji trpělivost s člověkem a uvede stav opět do rovnováhy…

Nazí jsme na zem přišli, nazí zase odejdeme. Je jenom důležité, do jakých „šatů“ se zde oblékneme během své pouti. A kvalita „šatu“ se ve Vesmíru hodnotí kvalitou Světla a Lásky vykonané pro druhé.

(Z knihy Marty Foučkové Jsem)

Do naší rubriky Zpátky na venkov nyní přibude i pár rozhovorů s výjimečnými lidmi, jež jsou bezesporu nositeli světla a lásky. Během našeho návratu zpátky na venkov, k přírodě, ke kořenům a tradicím se chceme též vracet zpátky k člověku a jeho lidství. Pokusíme se vám zprostředkovat alespoň střípky moudrosti těch, co zasvětili život pomoci druhým. Je dobře známo, že náš národ český neoplývá přílišnou hrdostí ani zdravým sebevědomím. Skupinová duše našeho národa utrpěla mnohá zranění, která leží jak stíny na našich srdcích. Přesto však tušíme, že Čechy jsou místem vyvoleným, přivřenou bránou boží milosti. Touto bránou k nám přichází pomoc v podobě lidí, jakým byl i pan léčitel Jindřich Paseka, který řekl: Když k nám přijel poprvé dalajláma počátkem devadesátých let na pozvání prezidenta Havla, chtěl se poklonit našemu národu, protože ví, že jsme národem božím a vyvoleným k velikým úkolům. Proto musíme zrát – všechny zraky světa k nám budou upřeny jako k srdci duchovního pramene. Začneme zde stavět první řád na zemi, který se stane základem stavby díla věků – ať někdo chce, nebo nechce. Tady nebude poroučet svět, ale Bůh. A proti Bohu svět je příliš slabý. Příroda je mocná a společnost nemocná

A co je tedy naším hlavním úkolem? 

Pomáhat jeden druhému a chovat se tak, abychom se nemuseli stydět!

 

Návštěva první

Bohumil Jukl – léčitel a bylinář

 

Bohumil Jukl: „Dáte si čaj?“

Bára Bořánková: „Určitě si později dám, ale nemusíte hned nic vařit.“

Bohumil Jukl: „Tady mám – chřipku a angínu.“

Bára Bořánková: „Takže jste se na mě připravil.“

Bohumil Jukl: „Ne, to my tady pořád popíjíme s dětmi.“

 

Bára Bořánková: Jak to máte při setkání s lidmi, diagnostikujete si je? Dá se tomu vyhnout? 

Bohumil Jukl: Ne, tomu se vyhnout nedá. 

Bára Bořánková: To je smutný, co? 

Bohumil Jukl: To už je úděl. 

Bára Bořánková: Já sama mám problém, když přijdu třeba do Kauflandu a teď to tam cítím. U mě to nejsou choroby, ale spíš emoce. Je to všude a není kde se s pozorností zastavit, aby to na mne nedoléhalo. 

Bohumil Jukl: Proto já do těch nákupních center vůbec nechodím. Je tam špatná energie. Ono je to cítit, i když přijdeš k někomu na návštěvu. Buďto tam lidi žijí v souladu, nebo pokud je tam nějaká disharmonie, tak je to cítit. Tak to prostě je. 

Bára Bořánková: A do jaké míry se tomu dá bránit? 

Bohumil Jukl: Nechodit tam příště. Ono je to ale těžké. Příroda je taková, jaká je. Naše země je rozhozená. A hlavně se to odráží na lidech, jsou arogantní, agresivní, podrazy na sebe dělají a vyhledávají násilí. Taková strašně divná doba. 

Bára Bořánková: Pověděl byste mi, jak jste začal léčit? Jestli jste ten dar měl od malička?

Bohumil Jukl: To asi ne. Ale citlivý jsem byl vždycky. Já bydlel ve Vlkově a pracoval na statku. Odtud jsme vyváželi popel na faru k řádovým sestrám. Po práci jsme šli na čaj a sestřička mi říká: „Vy byste měl pomáhat lidem.“ A já odpověděl: „Vždyť já pomáhám.“ A ona na to: „Takhle já to ale nemyslím.“ A tak mi navrtala takového červíčka. Po čtrnácti dnech jsem přijel znovu na návštěvu a ptal jsem se jí, co a jak. A ona na to: „Zkuste navštívit pana Paseku.“ Tak jsem za ním jel, on otevřel dveře a povídá: „Nazdar, stará vojno.“ Padli jsme si do oka. No a tam jsem začínal. Jindra byl za hluboké totality náš největší diagnostik. Bydlel tady ve Svratouchu. Jezdili k němu lidé z celé republiky. Nedělal byliny, ale pracoval s energií. Já mám sestru v Hoštejně, šel jsem tam na vycházku a byl tam nějaký pán, tak jsme se začali bavit a byl to právě Jirka Jančů. Protože on dělal taky fotbalového rozhodčího a tam někde pískal. No a tak jsme se dali do kupy. 

Bára Bořánková: Takže pana Janču jste potkal na procházce. To má ale někdo štěstí…

Bohumil Jukl: No. U pana Paseky jsem se učil hlavně diagnostiku. Ten člověk měl neuvěřitelný magnetismus. 

Bára Bořánková: Na čem byla založená jeho diagnostika? 

Bohumil Jukl: On pracoval s nilským křížem a pružinou, já dělám jenom rukama. 

Bára Bořánková: A učil jste se od něj jeho techniku? 

Bohumil Jukl: Ne. My jsme to takhle měli dané hned od začátku. On mě nechal jít vlastní cestou. Měl velké množství pacientů. To byly fronty, a tak mi vždycky nějaké předhodil a sám pracoval a pak mě pokaždé zkontroloval. 

Bára Bořánková: Jak dlouho jste s ním byl? 

Bohumil Jukl: Poznal jsem ho v roce 1975 a zůstal s ním čtyři roky a pak jsem v 78. a 79. začal už sám. 

Bára Bořánková: A to už jste znal byliny? 

Bohumil Jukl: U nás se vždycky bylinkařilo. Moje maminka znala byliny. U nás se pořád pily čaje a k lékaři se moc nechodilo. Takže byliny přes maminku a přes kamaráda Honzu Švehláka, který je taky výborný bylinkář, a hlavně toho Jirku. Za ním jsem jezdil do Ostravy a dělal jsem pro něj diagnostiku bylin. Někdy už měl něco vyrobeného a řekl mi, ať se na to podívám. Já to vzal do ruky a pověděl mu, na co by to mělo být, a on zase používal kyvadlo. V devadesáti pěti procentech jsme se shodli. 

Bára Bořánková: Takže vy jste vlastně společně dělali diagnostiku bylin, on přes kyvadlo a vy pomocí doteku? 

Bohumil Jukl: Hm. Jirka Janča byl nesmírně vzdělaný člověk. Ovládal čtyři světové jazyky. Měl neuvěřitelnou intuici, velký cit. Vlastně homeopatika, to bylo všechno jeho práce.

Bára Bořánková: A zpátky k diagnostice, myslíte, že je to dar, který máte?

Bohumil Jukl: Je to dar. 

Bára Bořánková: A myslíte, že ostatní lidé to mají také? 

Bohumil Jukl: Já nevím, protože ještě v minulém století nás bylo víc. Věděli jsme tenkrát o sobě a vědělo se o nás a bylo nás tak pětačtyřicet. To bylo ještě Československo. Byli jsme všichni prověření u profesora Kahudy.

Bára Bořánková: Prověření?

Bohumil Jukl: Ona dřív existovala psychotronická laboratoř, kde byl profesor Kahuda, který tomu šéfoval. To byl ministr školství. 

Bára Bořánková: A v té laboratoři vás testovali, zda jste pravdivý?

Bohumil Jukl: Ano. Od roku 1986 už jsem pracoval v různých nemocnicích. A když byl ministrem Martin Bojarů, tak nám umožnil, abychom mohli studovat v Brně na lékařské fakultě. Léčitelé tam mohli studovat patologii, anatomii, farmakologii a toxikologii. To byla ještě dobrá doba a my chtěli tuhle alternativu normálně skloubit s oficiální medicínou, na čemž by zdravotnictví jedině vydělalo. Protože je to vždycky lékař, kdo musí mít hlavní slovo. Nikdo jiný. My můžeme pomoci, co nejlépe a nejrychleji se dobrat k diagnóze a taky co nejlaciněji. Jenže, jenže. 

Bára Bořánková: Vy jste hodně nakloněný spolupráci, že?

Bohumil Jukl: Já jdu od začátku za lékaři. Jiná cesta není, protože to je pro mě i pro ně výborná zpětná vazba, že nekecám. 

Bára Bořánková: Pak musí ale i ten lékař být otevřený? 

Bohumil Jukl: Určitě, já takové lékaře mám kolem sebe. A je to především velká pomoc pro lidi. Protože oni jsou psychicky zdeptaní a můžou tak zase začít věřit. Víš, my máme hodně doktorů, ale málo lékařů. A v tom to všechno je. 

Bára Bořánková: Vy jste mluvil o těch pětačtyřiceti, vy jste spolu nějak komunikovali?

Bohumil Jukl: My jsme o sobě věděli. Byla to krásná doba. V Čechách tomu nebyli až tak naklonění, ale na Slovensku se konaly velké psychotronické semináře. My jsme se pak scházeli v Opavě. Jirka Jančů to zajistil. Tam jezdili i lékaři, kteří jsou dneska velmi dobří.

Bára Bořánková: A co se to děje teď?

Bohumil Jukl: Teďka je to farmaceutické lobby. Lékař je zainteresovaný na prodeji farmak, z nichž má nějaký ten desátek, a proto to taky tak vypadá.

Bára Bořánková: Je to taková morální prověrka pro ty lékaře.

Bohumil Jukl: Určitě. A nevycházíme z toho až tak úplně dobře. Nikdo, ani ti pacienty, ani ti lékaři. 

Bára Bořánková: No, a když se vrátíme k tomu daru, co vy máte, máte vy dneska nějaké nové studenty?

Bohumil Jukl: Poznal jsem jednoho jediného člověka, který ten dar měl. Byl to voják z povolání a odmítl to dělat. 

Bára Bořánková: A myslíte, že je to nyní tak nastavené, že je lidem tento dar odepřen?

Bohumil Jukl: Já nevím, spousta lidí se za léčitele vydává, ale je tam to velké ALE. Aby člověk mohl někomu pomoct, musí být především srovnaný sám se sebou. Za léčení si taky nikdy nemůžeš brát peníze. Nikdy! U mě se platí jen byliny, co lidé dostanou. Za léčení se prostě nemůže platit. To je dar, který se ani nedá zaplatit.

Bára Bořánková: A jak se lidé dneska mají srovnat sami se sebou?

Bohumil Jukl: Hele, já jsem hluboce přesvědčený o tom, že žádný léčitel, žádný lékař člověka neuzdraví. Člověk se uzdraví sám, jen musí chtít. My jsme tu vlastně jen od toho, abychom ho k tomu přivedli. Jak ten lékař, tak ten léčitel. Protože nemocný člověk musí v sobě zmobilizovat síly na vyléčení, které v sobě má, a my jsme jen takový prostředníci. My mu jen pomůžeme.

Bára Bořánková: Jak vlastně vzniká nemoc?

Bohumil Jukl: Nemoc vzniká psychickou stránkou. Vezmi si jen, kolik lidí si nevěří. Kolik lidí dnes žije v nejistotě. Nemají žádnou budoucnost a nemají víru. Bez té víry to nejde. To byla největší chyba minulého režimu, že se snažil lidi zbavit víry. Každý musí něčemu věřit.

Bára Bořánková: A kde by dneska měli lidé tu ztracenou víru hledat?

Bohumil Jukl: Tam zaspala katolická církev. Všechno se změnilo, jen oni se vrhli stejně jako dřív na majetky. Víc je zajímají majetky než lidé. 

Bára Bořánková: A vy máte nějakou víru? 

Bohumil Jukl: Já jsem věřící. 

Bára Bořánková: A hlásíte se k nějakému náboženství? 

Bohumil Jukl: Ne, hlásím se k víře. 

Bára Bořánková: Takže kam by se dnešní člověk, který třeba ještě není nemocný, i když nemocí je vlastně již nedostatek víry, kam by se takový člověk měl dneska obrátit?

Bohumil Jukl: Víru v kostele nikdy nezískáš. Je třeba vrátit se k základům. Podívej, dneska se každý snaží žít takový konzumní život. Co kdo pro sebe udělá? Stačí, když si najde deset minut, to bohatě stačí. Kdo z lidí si vůbec uvědomuje, že není tak samozřejmé, že se ráno probudíš, večer jdeš spát? Kolik lidí za to poděkuje? Kolik lidí bere všechno za samozřejmost? Stačí jen jít přírodou a uvidíš nádherné věci. Někdo je slepý, nevidí nic, neslyší a taková je naše společnost.

Bára Bořánková: A blýská se na lepší časy? Jak moc budeme muset být nemocní?

Bohumil Jukl: My už jsme hodně nemocní. Nemocná je celá společnost. A já si myslím, že to bude chvilku trvat. Já jsem si nikdy nemyslel, že se dožiji konce světa. Tím nemyslím, že by přišel nějaký ledovec nebo jiná katastrofa, ale je to konec světa právě v té duchovní víře. Té lidskosti. Každý se dnes snaží rychle zbohatnout. Hlavně mladí lidé. Dodělají školu, chtějí byt, chtějí všechno a nic moc pro to neudělají. Mají dlaň nataženou. Žijeme konzumní život. Já si myslím, že se konec lidskosti blíží.

Bára Bořánková: A nebylo to vždycky tak, že v konci byla taková nějaká očista a pak se narodilo něco nového?

Bohumil Jukl: Když se ti daří, tak si ničeho nevážíš. A každá nemoc je vlastně pro člověka dar. Protože k tomu, aby ses uzdravila, musíš v sobě všechno překopat, musíš překopat celé své vlastní já. 

Bára Bořánková: A tam, když si lidé uvědomí, že se musí změnit, tam by tedy měl přijít ten léčitel?

Bohumil Jukl: Tam může přijít léčitel, nebo lékař. Hele, když jdeš k běžnému doktorovi, tak on sedí, dívá se do toho počítače a ví, že tam někdo přišel. Má tě jako kus. Lékař si s tebou sedne a povídá si, chvilku. Protože to slovo! Slovem můžeš zabít, ale můžeš jím i strašně pomoc. Naslouchat lidem. Naslouchat, co ti říkají.

Bára Bořánková: A to je asi to, co lidé postrádají v kostele. Aby jim někdo naslouchal. Tak jako v nemocnici hledají lékaře, tak v kostele by měl být kněz. A ten nám taky chybí.

Bohumil Jukl: Ano, ti chybí taky. Ale podívej, máš i úžasný vymodlený místa, a nemusí to být jen kostel. Tam, když si sedneš, tak víš, jak je ti tam dobře.

Bára Bořánková: Je něco, co byste každému člověku doporučil? Třeba proto, aby neonemocněl.

Bohumil Jukl: Když není nemocný, tak si nic nepřipouští. Chce žít. Je pravda, že všelijaké píchání, to jsou civilizační choroby, přejídáme se. Já taky. Naši rodiče měli lepší stravu. Já si vzpomínám, jak mi u mé babičky strašně chutnala ovocka, taková studená polívka, která se dělala z křížal. Nebo jsme chodili na bílou řepu a jedli jsme z ní salát. Ve škopku bylo pořád zelí. Já si myslím, že dokud je člověk zdravý, tak si to nepřipouští. Ano, jsou i hypochondři, kteří pořád něco hledají, ale to zase dělá internet. 

Bára Bořánková: A potkal jste někdy úplně zdravého člověka?

Bohumil Jukl: Za těch pětatřicet let, co to dělám, tak asi dva. To jsou maličkosti. Můžeš být v dětství zdravá, ale stačí takové ty chřipky a angíny, pak bývají ve stáří problémy s klouby. I neřešené problémy z dětství se pak ve stáří objeví.

Každý člověk je tady krátce a je tady proto, aby si splnil něco, co si má odžít. A o tom jsou taky ty nemoci.

Bára Bořánková: Vy jste tady měl praxi, jaká byla hlavní motivace tohle všechno dělat?

Bohumil Jukl: Já jsem to od začátku bral jako poslání. 

Bára Bořánková: To, že jste našel svou cestu, své uplatnění, to musela být nesmírná úleva.

Bohumil Jukl: Určitě, ale člověk nesmí nic očekávat. To mi kladly na srdce řádové sestry. Nikdy nic neočekávej – a měly velkou pravdu. 

Bára Bořánková: Kde je tedy hranice toho, kde má léčitel právo zasahovat do osudu lidí – má to nějaká omezení?

Bohumil Jukl: Je tam taková hrana, za kterou již nemůžeš jít. A u každého pacienta je to individuální.

Bára Bořánková: A jak to poznáte?

Bohumil Jukl: Intuicí.

Bára Bořánková: A stane se vám někdy, že potkáte člověka a víte, že mu nemáte pomáhat?

Bohumil Jukl: To se stalo několikrát, když už za ním stála smrt. Ale vždycky jsem těm lidem říkal: „Dej si ještě do pořádku všechny své věci, máš ještě tolik a tolik času. Řekni všem to, co jsi jim dosud neřekl. Řekni vše, co ještě potřebuješ říct.“

Bára Bořánková: A u jednotlivých lidí, jak rozpoznáte, na kolik můžete zasáhnout?

Bohumil Jukl: Já znám hranici, kam ještě můžu jít já s bylinami a kde již musí nastoupit lékař. Anebo to zkombinujeme. Dohodneme se, že já pacientovi zkusím dát čaje, nachystám ho na operaci, protože já tvrdím, že pacient musí být k operaci připraven. Je to jako se zahrádkou. Musíš jít zrýt, musíš ji uhladit nebo uvláčet a pak teprve můžeš zasít semínko. A operatér má to samé. Jestliže má dobře připravenou půdu, pak se mu mnohem lépe operuje a lidé se daleko rychleji vrací do normálního života. 

Bára Bořánková: Jak tedy probíhá vaše diagnostika? Je to dotekem?

Bohumil Jukl: Já se lidí vůbec nedotýkám. Já jdu jen v auře.

Bára Bořánková: A při tom i energeticky měníte stav pacienta?

Bohumil Jukl: To děláš vždycky. Protože jednou rukou sundáváš a druhou dodáváš energii. Je zapotřebí tu energii vzít a trošku srovnat. Je pravda, že ještě pan doktor Pekárek, když jsme točili pro Novu, se snažil prokázat, že léčitel dokáže ovlivnit orgány pacienta. Byli tam lékaři s pacienty, u nichž měli prověřené diagnózy, a pak přizvali léčitele, který určil svou diagnózu. Pak se pacienti připojili na přístroje a působením léčitele se mělo prokázat, zda to lze ovlivnit či nikoli.

Bára Bořánková: A jak to dopadlo?

Bohumil Jukl: Tam se ukázalo, že jsem měl nejen přesnou diagnózu, ale že i mé působení změnilo zdravotní stav pacienta.

Bára Bořánková: A jak to pak je s energií toho léčitele, když se vlastně pořád dotýká bolesti těch druhých?

Bohumil Jukl: Ty jsi jako průtokáč, ty musíš být propojená navrch. To nemůžeš dávat ze sebe. To bys měla za chvilku vybitou baterku. Je pravda, že když jsem někdy skončil až ráno, byl jsem vyčerpaný, ani jsem nemluvil. Ti pacienti pak večer přicházejí zpátky a přehrává se ti to jako film. Taková sebekontrola. Díváš se, jestli jsi dobře rozhodl. 

Bára Bořánková: A jak je to s vaší rodinou? Někde jsem zaslechla, že sebe ani svou rodinu léčit nemůžete.

Bohumil Jukl: Sebe vůbec ne a rodinu, ty běžné věci, chřipky, to není problém, ale něco vážnějšího ne.

Bára Bořánková: A čím to je?

Bohumil Jukl: To jsou propojené aury v rodině.

Bára Bořánková: A za kým tedy posíláte rodinu?

Bohumil Jukl: No, to je problém. Já mám kolem sebe dobré lékaře a pak jednoho starého kamaráda. Není tu teď nikdo, za kým bych je poslal. Nevím.

Bára Bořánková: A nevzejde nějaká výzva, aby se někdo našel? Jak to provedete vy, co jste tu zbyli?

Bohumil Jukl: Já nevím. Lidé se nabízejí, ale tohle v nich musí být a spousta lidí si na to jen hraje.

Bára Bořánková: Já mám takovou zkušenost, že když jsem se dostala do blízkosti lidí, kteří nabízeli pomoc, tak jsem měla silný dojem, že oni sami spíš pomoc potřebují. 

Bohumil Jukl: Víš, někteří neznají svou hranici. Já třeba vím, že jak jsem měl vloni zdravotní problém, tak jsem hned přestal dělat. Vím, že se musím dát do pořádku a že je tady určité omezení, že už nemůžu lidem dát víc. Někteří lidé si však myslí, že jsou nesmrtelní, a pak je to problém.

Bára Bořánková: Takže i léčitelé bývají nemocní. Je to asi takový signál, že mají zastavit?

Bohumil Jukl: Oba kluci (myšleno pan Paseka i Janča) odešli na rakovinu.

Bára Bořánková: A jak vy se díváte třeba na rakovinu?

Bohumil Jukl: Je to nemoc jako každá druhá. 

Bára Bořánková: A má v naší civilizaci nějaký hlubší význam?

Bohumil Jukl: Já myslím, že ne. Dříve jí asi nebylo tolik a je to samozřejmě dané životosprávou. Způsobem života. Já si myslím, že rakovina je spouštěná ztrátou imunity, protože všechno přecházíme a nevěnujeme tomu pozornost. Navíc jsme všichni přechemizovaní. Ta antibiotika jsou v mase, v mléce. A já opravdu nechápu, proč dávají doktoři na chřipku antibiotika, když to vůbec nezabere, vždyť je to virového původu. Lidé je sami chtějí, jako takovou berličku. Vezmi si, že třeba půjdeš k doktorovi a on ti řekne, uvař si čaj. Hned začneš pochybovat, jestli tě chce opravdu vyléčit. My jsme dřív dělávali i placebo a ono to nesmírně fungovalo. To je ta víra.

Bára Bořánková: Já tu rakovinu vidím tak, že lidé mají pocit, že je to něco vnějšího a že je to jako by přepadne. Jenže já si myslím, že ta rakovina je naším vnitřním rozpoložením, že je vlastně neustále s námi. Jako takový vztyčený prst a že ten nedostatek víry to v podstatě spouští.

Bohumil Jukl: Ano. Já jsem už kdysi dávno říkal, že lidstvo nezemře na rakovinu, ale na viry. Protože to nikdo nehlídá. U nás parazitologové tvrdí, že neexistují žádní parazité. Opak je pravdou. Nikdo to ale nedělá. 

Bára Bořánková: A co to, jak se lidé odčervují veterinárními prostředky?

Bohumil Jukl: Já bych se tomu nebránil. Ty veterinární jsou často mnohem humánnější a daleko čistší než ty lidské. Je to silný, organismus se na to musí připravit, vždycky se k tomu musí něco přidat. Tomu tělu se musí pomoct. Ono není těžké to v tom těle zabít, ale dostat to ven. Povzbudit imunitní sílu. 

Bára Bořánková: A jaký je váš vztah ke smrti?

Bohumil Jukl: Já vím, že datum úmrtí máme daný početím. A hlavně, víš, my děláme zásadní chybu. Když se nám narodí dítě, tak se strašně radujeme, ale vůbec si neuvědomujeme, že ten kříž mu dáváme na hruď. My bychom spíše měli oslavovat to, že člověk odejde. Měli bychom tu duši nechat důstojně a s láskou odejít a nestrhávat ji svými myšlenkami. To je zase ta naše sobeckost. Takový strach a vlastnění.

Bára Bořánková: V naší kultuře je vztah ke smrti dost tristní. Proč se to stalo?

Bohumil Jukl: Já ještě pamatuji, jak na statcích žily vždycky tři generace. Byli tam staří, ti byli na vejminku, statek předávali synovi, který tam hospodařil. A ten měl děti, součástí jejichž života bylo i stáří a umírání. A to je důležité.

Bára Bořánková: Smrt je celkově hodně spojená se strachem, protože lidé nemají víru a netuší, co bude pak. A co bude dál?

Bohumil Jukl: Já když tuhle otázku dostávám, tak říkám: „Nepřemýšlej nad tím, žij teď a tady.“

Bára Bořánková: A co když máte vážně nemocné lidi?

Bohumil Jukl: Smrt je součástí života, nedá se oddělit.

Bára Bořánková: A jak těmhle lidem dodat odvahu?

Bohumil Jukl: Ti lidé, když umřou vyrovnaní a mají v sobě vše srovnané, tak ani ti pozůstalí netrpí a hlavně si neříkají: „Ještě jsem mohla tohle a tamto.“ Ne, všechno bylo. Ničeho nelitují. 

Bára Bořánková: Vlastně i nepochopení náboženství. Ta reprodukce církví toho hodně pokazila… 

Bohumil Jukl: Když jsem byl dítě, lidé se každý večer modlili, za ten den, za prožitek dne se modlili a děkovali. To se úplně vytratilo. Já tvrdím, že by měl každý mít svoji vlastní modlitbu. Neodříkávat, modlit se ze srdce. S modlitbou by se mělo vstávat i uléhat.

Bára Bořánková: A jak to teď bude s vámi?

Bohumil Jukl: Od nového roku už nebudu jezdit do ordinace do Prahy a do Trenčína. Budu už jen doma a všechny pacienty si budu zvát. Vím, že jestli chci tady těm lidem ještě něco předat, nějak jim pomoct, tak se musím trošku hlídat. 

Bára Bořánková: A jak poznáte, koho přijmete?

Bohumil Jukl: Ty nejvážnější případy vyberu přes mail, protože na chřipku si můžou koupit čaj v obchodě. Já dělám dvakrát do roka seminář. Jeho cílem je oslovit lidi, aby začali na sobě pracovat. Chci jim dát klíč, jak na to. Jezdí tam poměrně dost lékařů, protože já vždycky chci, aby tam byl lékař a nabídl i tu medicínskou stránku. Pak k tomu nabídnu já, co se dá dělat s bylinami. A pak i další obory.

Bára Bořánková: A jaké další obory třeba uznáváte?

Bohumil Jukl: Mně se velmi osvědčila kineziologie a homeopatie. 

Já jsem slyšela, že někteří lidé přivádějí nemocné ke koním a že do těch koní odvádějí lidské nemoci. Údajně si s tím koně poradí. Bára Bořánková: Mně se to ale nelíbí. Co si o tom myslíte vy?

Bohumil Jukl: Je pravda, že když jsi nemocná a máš doma kočku, tak ta si k tobě lehne. Ta to stáhne, nebo alespoň pomáhá. Pes ne, ten si lehne jen tam, kde je čisto. Koně se používají úspěšně pro pomoc s úrazy pohybového aparátu, tam to funguje dobře, ale odvádět něco do koní mi nepřijde dobré.

Bára Bořánková: A jak to mají nastavené ty kočky?

Bohumil Jukl: Ony cítí nemoc a jsou k ní přitahované, ale myslím, že ony se toho dokážou zbavit a dokážou se vyčistit. Ty kočky jsou strašně moudré a jsou to velké osobnosti.

Bára Bořánková: A proč máte ovečky?

Bohumil Jukl: Protože mám pozemky a ovce mi dávají hodně energie. Je to nádhera, když ráno přijdeš do salaše a jdou ti naproti dvě jehňátka a jdou ti vlastně jenom poděkovat a pozdravit tě. A ovce se na tebe dívá a chlubí se. Jde z nich taková nádherná energie.

Přetiskujeme s laskavým svolením našich milých přátel z časopisu HORSEMAN (http://www.horsemanship.cz/ranch/, http://www.pozemskeradosti.cz). 

< ZPĚT
Andělika lékařská
Angelica archangelica
Anýz
Pimpinella anisum
Bez černý
Sambucus nigra
Borůvka černá
Vaccinium myrtillus
Bříza bělokorá
Betula pendula
Cibule kuchyňská
Allium cepa
Čekanka
Cichorium intybus
Česnek medvědí
Allium ursinum
Divizna velkokvětá
Verbascum densiflorum
Dobromysl obecná
Origanum vulgare
Estragon
Artemisia dracunculus
Fenykl obecný
Foeniculum vulgare
Heřmánek pravý
Matricaria recutita
Hloh Obecný
Crataegus Laevigata
Hluchavka bílá
Lamium album
Hřebíček
Syzygium aromaticum
Chrpa
Centaurea cyanus
Jablečník obecný
Marrubium vulgare
Jahodník obecný
Fragaria vesca
Jalovec
Juniperus communis
Jehlice trnitá
Ononis spinosa
Jeřáb obecný
Sorbus aucuparia
Jitrocel kopinatý
Plantago lanceolata
Jmelí bílé
Viscum album
Kakost smrdutý
Geranium robertianum
Kmín kořenný
Carum carvi
Kokoška pastuší tobolka
Capsella bursa-pastoris
Kontryhel obecný
Alchemilla vulgaris
Kopřiva dvoudomá
Urtica dioica
Kostival lékařský
Symphytum officinale
Kozlík výběžkatý
Valeriana excelsa
Křen
Armoracia rusticana
Kuklík městský
Geum urbanum
Levandule lékařská
Lavandula angustifolia
Lípa malolistá
Tilia cordata
Lomikámen zrnatý
Saxifraga granulata
Lopuch plstnatý
Arctium tomentosum
Majoránka
Origanum majorana
Malinník
Rubus idaeus
Máta peprná
Mentha x piperita
Mateřídouška vejčitá
Thymus pulegioides
Meduňka lékařská
Melissa officinalis
Měsíček lékařský
Calendula officinalis
Mochna husí
Potentilla anserina
Ostružiník křovitý
Rubus fruticosus
Pampeliška lékařská
Taraxacum officinale
Pelyněk černobýl
Artemisia vulgaris
Pelyněk pravý
Artemisia absinthium
Petržel
Petroselinum
Plicník lékařský
Pulmonaria officinalis
Podběl lékařský
Tussilago farfara
Proskurník lékařský
Althaea officinalis
Prvosenka jarní
Primula veris
Přeslička rolní
Equisetum arvense
Ptačinec prostřední
Stellaria media
Puškvorec obecný
Acorus calamus
Pýr plazivý
Elytrigia repens
Rdesno hadí kořen
Bistorta major
Růže šípková
Rosa canina
Rybíz černý
Ribes nigrum
Řebříček obecný
Achillea millefolium
Řepík lékařský
Agrimonia eupatoria
Saturejka zahradní
Satureja hortensis
Sedmikráska obecná
Bellis perennis
Sléz přehlížený
Malva neglecta
Srdečník obecný
Leonurus cardiaca
Světlík lékařský
Euphrasia rostkoviana
Svízel syřišťový
Galium verum
Šalvěj lékařská
Salvia officinalis
Truskavec ptačí
Polygonum aviculare
Třapatka nachová
Echinacea purpurea
Třezalka tečkovaná
Hypericum perforatum
Tužebník jilmový
Filipendula ulmaria
Tymián obecný
Thymus vulgaris
Vavřín
Laurus nobilis
Vrba bílá
Salix alba
Vrbovka úzkolistá
Epilobium angustifolium
Vřes obecný
Calluna vulgaris
Yzop lékařský
Hyssopus officinalis
Zavinutka
Monarda didyma
Zázvor
Zingiber officinale
Zeměžluč lékařská
Centaurium erythraea
Aktuální kurzy
Archiv kurzů

ZAHRADA LÉČIVÝCH ROSTLIN - „KOUZELNÉ BYLINKY“

Navštivte českokrumlovskou zahradu, která vznikla v souvislosti s natáčením stejnojmenného televizního seriálu.
Zahrada je rozčleněna do 26 tematických záhonů a tzv. babiččiny zahrádky s tradičními léčivkami.

OTEVÍRACÍ DOBA:
V květnu, červnu a září bude zahrada otevřena v sobotu a neděli od 10:00 do 18:00.
V červenci a srpnu bude otevřeno každý den od 10:00 do 18:00.
8.5. bude zahrada od 10:00 - 18:00 otevřena.
Jednotná cena vstupu: 50 Kč i ve skupinách.

V zahradě se nachází také lavičky na oddych ve stínu stromů a bylinkový krámek.

Skupinové objednávky na tel: +420 725 470 330 nebo na email: info@kouzelnebylinky.cz

Zahradu najdete na adrese: Bylinková (Důlní) 269, Český Krumlov.

ŠKOLA PŘÍRODNÍCH TERAPIÍ - INFORMACE O SUDIU

Přijímáme přihlášky do:
Letní bylinkové školy 2019 pro 1. i 2. ročník
Víkendové školy 2019/2020 pro 1., 2. i 3. ročník

JAK SE PŘIHLÁSIT KE STUDIU?
V případě zájmu nám napište na info@kouzelnebylinky.cz.

Milí přátelé bylinek. V září 2015 jsme zahájili první ročník Bylinkové školy přírodních terapií. Motivací byly obdobné školy, snažící se pomáhat, ovlivňovat a konečně i léčit pomocí přírodních prostředků. Je jich ve světe mnoho, ale současně je pravdou, že málokteré se specializují na léčivé rostliny.

V současné době se u nás školí 300 budoucích (i současných) bylinářek a bylinářů. Máte možnost stát se našimi dalšími posluchači.

První ročník je zaměřen na základy bylinářství. Další dva ročníky by měly být více specializované. Kromě současných nosných předmětů (úvod do bylinářské botaniky, základy zpracování léčivých rostlin, zdravotní cvičení), přibydou ještě další.

Záměrem je, aby absolventi Bylinkové školy přírodních terapií byli samostatnými bylináři, schopnými pěstovat, sbírat, zpracovávat a správně používat léčivé rostliny.

CENA
Cena školného je 12.000 Kč/rok na osobu
Cena zahrnuje: 48 hodin výuky, skripta, závěrečné osvědčení o absolvování školy a na prvním semináři pro Vás máme připravený Bylinkářův zápisník.

STORNO PODMÍNKY
První splátka ve výši 2.000 Kč, která Vám zajistí rezervaci místa je zcela nevratná. Druhá splátka ve výši 10.000 Kč je vratná pouze do 6 týdnů před začátkem školy. Později vrácení peněz není možné.

JAK PROBÍHÁ VÝUKA?
Momentálně naše škola nabízí dvě formy výuky pro studenty prvního a druhého ročníku a jednu odlišnou formu studia pro studenty třetího ročníku.
První formát je tzv. „Víkendová škola“ – tato škola probíhá v rámci čtyř víkendů rozložených do klasického školního roku. Každý víkendový blok bude přizpůsoben danému ročnímu období a první víkendový blok zahájíme na podzim.
Druhý formát je tzv. „Letní škola“ – tato škola probíhá v rámci intenzivního týdenního školení v průběhu léta.
Zda si vyberete „Víkendovou školu“ nebo „Letní školu“ je čistě na Vás. Obsah obou forem je pro stejný ročník zcela totožný a je pouze na Vás, zda chcete ročník absolvovat v rámci víkendů, či intenzivního týdenního školení.
Pro studenty třetího ročníku máme specifický formát (třetí ročník u nás nelze tedy absolvovat žádnou z předešlých forem, tj. víkendová či letní škola). Tato forma studia je rozdělena do dvou bloků, vždy po třech dnech, probíhajících od pondělí do středy (tedy celkem šest dní), kdy jeden blok bude obvykle na podzim a druhý blok bude probíhat na jaře.

JAK SE PŘIHLÁSIT KE STUDIU?
V případě zájmu nám napište na info@kouzelnebylinky.cz.

PRO KOHO JE BYLINKOVÁ ŠKOLA PŘÍRODNÍCH TERAPIÍ?
Pro každého, kdo se chce o bylinkách dozvědět více a chce se naučit, jak bylinky poznávat, zpracovávat, jak lépe porozumět svému tělu a umět sám sobě pomoci.

KDE ŠKOLA PROBÍHÁ?
V Českém Krumlově ve studiu v zahradě Kouzelné bylinky, kterou znáte ze stejnojmenného pořadu ČT. Zahrada Kouzelné bylinky je sama o sobě bylinkový ráj o rozloze 8000 metrů čtverečních. Místo pro velké romantiky a absolutní relax. Kouzlo místa je ještě umocněno polohou zahrady. Nachází se nad Č. Krumlovem, tudíž je zde nádherný výhled na město Krumlov a je v těsné blízkosti zámku Č. Krumlov a jeho velkých zahrad. Dál za zahradou jsou už jen louky a lesy. Částečně se bude vyučovat také venku v ukázkové zahradě Kouzelných bylinek a v krásné přírodě Vyšenských kopců.

UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ
Ubytování si každý řeší sám, ale dokážeme poradit a doporučit osvědčené ubytovací zařízení různých cenových úrovní v blízkosti zahrady.
Nabízíme možnost objednat si vegetariánský oběd, který nám s láskou uvaří Lucie z kvalitních sezonních surovin. Většinu čerstvých surovin kupuje u farmářů z okolí (farma Vícemil, Bemagro, Slunečná). Suché suroviny nakupuje v bezobalovém obchodě PachaMama v Českých Budějovicích, čímž se snaží přispívat ke snižování objemu odpadu. Kuchyni má postavenou na čerstvých surovinách a bylinkách. Po domluvě je možné vařit bez lepku, laktózy apod. za příplatek 50 Kč na osobu na den. Cena jednoho jídla na osobu činí 150 Kč a obědy se platí vždy na místě v den příjezdu.

Týden před začátkem školy posíláme bližší informace o výuce a též jídelníček na daný víkend, aby si studenti mohli vybrat a zažádat o objednání obědů. Další jídlo si každý řeší sám.

Během výuky jsou bezplatně k dispozici bylinkové čaje, opět vhodně vybrané k danému ročnímu období.

PARKOVÁNÍ
Neomezené, hned u vstupu do zahrady.

OBCHOD
V zahradě se nachází malý obchůdek s osvědčenými bylinkovými produkty, který je otevřený přes léto a v době konání školy.

Momentálně se snažíme získat akreditaci tříletého studia na naší Škole přírodních terapií s názve "Sportovní masáž se zaměřením na fytoterapii". Jakmile nám bude akreditace udělena budeme Vás informovat.

NAŠI LEKTOŘI

Slovo výchova je odvozené z řeckého educare a znamená v původním slova smyslu „vyvádět někoho odněkud“. Z toho je zřejmé, jak je důležité, kdo je tou osobou, která nás vyvádí nebo vede. Víceméně několik let trvalo, než složení lektorů, které dnes máme, naplnilo tento požadavek. Myslíme, že jde nejen o mimořádné odborníky, ale také o MIMOŘÁDNÉ UČITELE.

MUDr. Michaela Šimková

celostní medicína

O mě
Narodila jsem se v roce kovového psa v severočeském Chomutově. Po prodělání běžných dětských nemocí a absolutoriu základní školy a gymnázia vedla má cesta na Pedagogickou fakultu, obor matematika-biologie. Studium mě bavilo, ale stále jsem měla v zádech ještě něco jiného... O prázdninách jsem chodila na brigády do nemocnice a má touha být poblíž lékařskému řemeslu rostla. A pak jsem se rozhodla... a podala přihlášku na medicínu. Ukončila jsem úspěšně dva roky studia na PřF poslední zkouškou z “brouků” a zároveň složila přijímací zkoušky na 1. lékařskou fakultu UK v Praze. A pak začalo studium a studium a zase studium... Náročných a přitom krásných šest let na medicíně a nad knihami jsem zakončila promocí a nastoupila do své první práce - Psychiatrické léčebny v Písku. Byl to najednou jiný svět. Praxe byla úplně jiná než knihy. Pak pracovně následovala změna - Nemocnice v Českých Budějovicích a pak mateřská dovolená. Zastavila jsem poněkud svůj pracovní běh a podívala se dozadu... a dopředu... A přemýšlela, kudy jít dál. Během studia medicíny jsem se začala zajímat o východní nauky a následně studovala Tradiční čínskou medicínu. Byl to fascinující svět, filosoficky mě velmi blízký. A možnost vidět najednou dvě medicíny - tolik vzdálené, a přitom tolik podobné. Během již zmíněné mateřské dovolené jsem svůj život a vzdělání obohatila nejen o mateřské povinnosti, ale i o čtyřletý sebezkušenostní výcvik v rodinné terapii se zaměřením na psychosomatku. Byla to velmi zajímavá zkušenost jak profesní, tak osobní. Po mateřské dovolené jsem ale zpět do nemocnice již nenastoupila. Nedokázala jsem se již po nabytí vědomostí a zkušeností z TČM a psychosomatky vrátit do systému, kde bych předepisovala léky a byla klasickým psychiatrem. To už mi prostě nešlo. Shodou okolností mi byla nabídnuta práce na Klinice TČM na Hluboké n/Vlt, kterou jsem přijala a nastoupila tam jako terapeut TČM. Pronikala jsem do tajů bylin a akupunktury a hledala recepisy a terapeutické nápady pro své klienty. V roce 2008 jsem se osamostatnila, z kliniky odešla a otevřela si vlastní terapeutickou praxi v Českých Budějovicích. Prvním pilířem mé práce jsou individuální terapie v rámci ordinace, kde řešíme problematiku různorodých onemocnění a potíží (hlavně chronických) z hlediska čínské i západní medicíny, s přihlédnutím k psychosomatice a s podrobným rozborem dietetických návyků. Výsledkem je pak pochopení souvislostí onemocnění, doporučení z hlediska úpravy stravy, aplikace bylin, režimová opatření a případně akupunktura. Druhým pilířem jsou semináře, přednášky a workshopy, které probíhají jednak v rámci Akademie léčivé výživy v Praze, dále v rámci Školy přírodních terapií v České Krumlově, na JČU v Českých Budějovicích a nově v rámci mého vlastního projektu “Dejte si své zdraví do souvislostí” v Českých Budějovicích a výhledově i v Praze. Připadá mi velmi smysluplné ukazovat lidem souvislosti co se jejich těla a duše týká a mít radost z toho, jak potom dokážou sami hledat cesty k opravdovému zdraví a osobní síle. Třetím pilířem je práce na sobě samé, neb jsem v průběhu let často bolestně zjistila, že pokud chci někoho vést a pomáhat mu, sama musím být pevná, ve svém středu a mít dostatek energie, abych měla co nabídnout ve smyslu “můžete se o mě opřít”. V rámci sebepéče relaxuji v lese, běhám po horách, medituji v chůzi, pobývám se svými dětmi, přáteli, se psem a sama se sebou a jsem vděčná za dary, které ke mně přicházejí.

A jaký je ten niterný - a nejdůležitější vývoj mé profesní cesty?
Nejdříve jsem se zařadila do krabičky “Tradiční čínská medicína “ a tuto i praktikovala s tím, že člověk by se měl držet jednoho systému a v tom se zdokonalovat. S postupem času jsem však zjistila, že život v krabičce mi nevyhovuje a že nejsem a nikdy nebudu pravým “Číňanem”. Potřebovala jsem mít možnost kombinovat a vidět širší souvislosti. Západní vědu a východní moudrost. A vložit do toho obyčejný selský rozum. Pochopila jsem, že moje síla a talent je právě v tom nalézání souvislostí, propojení zdánlivě neslučitelných světů medicín a schopnost nastavovat na tomto základě doporučení a léčbu. Umět nalézt v jakémkoli systému to, co je pro nás cenné a použít to. Umět dle diagnostiky energetického systému nastavit čínskou i českou bylinnou směs, dietetiku a režim. Na míru, s přihlédnutím k tomu, kdo jsme, kde žijeme a co žijeme a jaké vlivy na nás působí. Postupem času zjišťuji, že medicína je nakonec stejně jen jedna a že, pokud studujeme různé systémy, docházíme stále k podobnému principu. Nalezení styčných bodů a určitá “integrace” mi vyhovuje mnohem, mnohem více, než jen úzké mantinely jednoho pohledu i přes velkou úctu, kterou chovám jak k čistokrevným praktikům TČM, tak k dobrým lékařům západní medicíny.
Nabízím vám Medicínu souvislostí. Propojení, pochopení a vědomé uchopení přes tradiční čínskou diagnostiku, dietetiku a zdravý psychosomatický náhled. Na vaši cestu vás mohu vybavit bylinkami, akupunkturou, dietkou a také dobrou radou. Ta bývá v pohádkách i v životě přece nejcennější...

S úctou a láskou i k vašim příběhům
Michaela Šimková

Absolvované kursy a školení:
- 1.škola TČM /Sinobiologie/Praha
- Stáž v univerzitní nemocnici v Pekingu
- Výcvik v rodinné terapii se zaměřením na psychosomatiku /4 roky, Liberec/
- Kurs akupunktury pro lékaře /IPVZ Praha-1 rok/
- Kurs Psychiatrie v tradiční čínské medicíně /G.Maccioccia/
- kursy stran užívání bylin- čínských i evropských, sběr bylin a poznatků o nich od r.1985
- mnohé kursy dietetiky dle TČM,i dle jiných směrů- ale hlavně vlastní praxe- cca 20 let výživového poradenství


prof. RNDr. Vít Grulich, CSc.

Rada Přírodovědné společnosti

Zájem o přírodu byl pro mne spíše rodinná anamnéza než vlastnost získaná: táta byl badatel-zoolog. A tak jsem vyrůstal obklopen přírodovědnou literaturou – od mala byl mi čítankou Brehmův Život zvířat. Jezdili jsme kopat krtčí hrady a pitvali jsme myši; dnes si uvědomuji, jak ohromnou zkušenost jsem získal, když jsem od táty pochytil, že krajinu lze číst jako nejúžasnější dobrodružnou knihu. Záhy mne táta získal pro svůj dávný, byť na čas opuštěný koníček, entomologii. Broukům jsem se věnoval dost dlouho, až jsem na střední škole zpracovával faunistické téma pro tehdejší přírodovědnou soutěž Natura semper viva o jedné skupině fytofágních mandelinek. Tohle téma mne vlastně přivedlo k úvahám o přehození výhybky. Botanické definitivě jsem se ovšem upsal až na vysoké – a nemálo tomu přispěly normalizační poměry: když jsem viděl, jaké mezilidské vztahy panují na katedře zoologie, bylo mé rozhodnutí zpečetěno.
Mou první pracovní pozicí byl „zřízenec v kulturním zařízení“, tedy v mikulovském muzeu, kde jsem pak strávil jako muzejní botanik skvělých 10 let. Práce se sbírkami mne obohatila o zkušenost, jak číst a interpretovat staré botanické prameny. Během muzejních let jsem probrouzdal různá zákoutí Čech, Moravy i Slovenska, ale hlavně důkladně poznal nejjižnější Moravu. Pak přišla nabídka vrátit se na Alma mater, kde práce sice není už tak čistokrevný „frajkumšt“, má ale zase jiné přednosti.
Když se otevřely hranice, obul jsem si toulavé boty. Zprvu jsem si potřeboval ujasnit kulturně historický grund, ale netrvalo dlouho, a hlavním cílem se staly cesty za přírodou. O co dál jsem se postupně pouštěl, o to více jsem si začal uvědomovat, jakou důležitost pro pochopení současné přírody mají dvě Č: čas a člověk. Z každé cesty se dnes vracím fascinován poznáním, jak lidská civilizace ovlivňuje přírodu a jak příroda ovlivňuje lidskou civilizaci. V dobrém i zlém. Odkrývat souvislosti mně činí potěšení největší a své poznatky přenášet do obrázků a slov psaných či mluvených vlastně taky.


PhamrDr. Ivana Haldová

Ivana Haldová je povoláním lékárnice a srdcem bylinkářka. O léčivé schopnosti rostlin se zajímala už během studia na farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové. Když se u nás na začátku 90. let začaly ve větším počtu vydávat knihy o bylinkách, kupovala je, četla a bylinky postupně nabízela svým klientům jako šetrnější možnost léčby.
„Starověká moudrost ‚Lékař léčí, příroda uzdravuje‘, je poselstvím i pro dnešní dobu,“ říká Ivana Haldová. „Kdo se chce jenom léčit a přenést zodpovědnost za své zdraví na lékaře, tomu dobře poslouží systém zdravotnictví. Ten, kdo chce být zdravý, hledá příčinu nemoci v sobě a podpoří samouzdravovací schopnost svého těla právě bylinkami a přírodními prostředky. I pro zdravé lidi platí, že špetka prevence je lepší než kilo léčby.“
Ivana Haldová se fytoterapii začala věnovat ještě důkladněji poté, co absolvovala kurz reflexní terapie u pana Jiřího Janči. Oslovil ji princip léčení příčiny nemoci – a ne pouze následků nebo vnějších projevů. „Obstarala jsem si všechny jeho dosud vydané knihy – prostudovala je, absolvovala všechny jeho další kurzy, dopisovala si s ním, a samozřejmě všechno prakticky využívala. Bylinky si sama sbírám, a mám i svou bylinářku. To však nestačí, a tak léčivky také nakupuji od prověřených dodavatelů.“


Milan Schirlo

Terapeut tradiční čínské medicíny

:: 2000 - 2003 – studium akupunktury a fytoterapie při Československé SinoBiologické společnosti v Praze.
:: 2009 - úspěšně složená závěrečná zkouška z čínské fytoterapie, akupunktury, dietetiky a západní medicíny - TCM INSTITUT
:: 2010 - seminář Léčba Bi syndromů (revmatismy) - TCM INSTITUT
:: 2010 - seminář Akupunktura 12 kloubů - TCM INSTITUT
:: 2010 - seminář YIN HUO - složitá onemocnění dneška - TCM INSTITUT
:: 2010 - seminář Atopický ekzém, astma, alergická rýma - TCM INSTITUT
:: 2011 - seminář Shang Han Lun - recepty nejen na chřipku - TCM INSTITUT
:: 2015 - přednáší na mezinárodním semináři mykoterapie - MycoMedica.cz
:: 2015 - workshop Dr. Rüdiger Dahlke - Nemoc jako symbol
:: 2015 - seminář Co s nevítanými návštěvníky? (obecně paraziti na fyzické i psychické úrovni, kvasinky, kandidy, chlamydie, borélie, EBV, únavový syndrom apod.) - TCM INSTITUT
:: 2017 - Tři Smrtonoši a strava bez zrní - Dr.Lucký - TCM INSTITUT
... a mnoho dalších seminářů a studia


Marta Tovtová

Bylinky a dietetika

Každé setkání je jedinečné. V roli průvodce napomáhám k pochopení příčin nerovnováhy a cestě ke zdraví, opírám se o hlubokou moudrost starověké ájurvédy a čínské medicíny. Od roku 1997 se věnuji studiu jógy a ájurvédy, později se přidala čínská medicína. Neméně důležité pro mne byly dlouhodobé pobyty v Izraeli, Irsku a cesty po Asii, Střední a Jižní Americe a Jižní Africe. Na svých cestách jsem se zajímala o tradiční léčitelství a kuchařské umění. V soukromé praxi se specializuji se zejména na úpravu životního stylu, potíže s trávením, gynekologické problémy, alergie, nemoci dýchacího ústrojí, oslabenou imunitu a problémy s nadváhou. Jsem lektorkou dietetiky. Vařím na pobytových seminářích.


Simona Berková, Dis.

Za bylinkami z Čech až na konec světa a zpět

Jsem diplomovaná zdravotní sestra. Po ukončení zdravotní školy jsem cestovala a žila ve Skotsku a ve Francii. Nakonec jsem se vydala až do Austrálie, kde jsem strávila čtyři roky ve škole přírodních terapií, začala cvičit jógu a udělala si masérský kurs zenshiatsu.
Moje cesta k bylinkám začala po návratu do Čech. Vystudovala jsem tradiční čínskou medicínu v institutu TCM v Praze. Od čínských bylinek byl už jen malý krůček k poznávání léčivek našich, místních.
Začala jsem poznávat, sbírat a zakládat bylinkové záhony na vlastní zahradě v Českém Krumlově. Bylinky každodenně používat na přípravu čajů, výrobu mastí, voňavých olejů a samozřejmě je používám ve své kuchyni. Starám se o bylinkovou zahradu, která je otevřená veřejnosti a chodí sem na vzdělávací návštěvy i děti z místních mateřských školek, škol a gymnázií.
Miluji pohyb v přírodě a sport. Ráda běhám a jezdím na kole.
Jsem, ale hlavně lektorka jógy. Už 15 let vedu kurzy tzv.korektivní jógy. Zdravý pohyb je z mého pohledu základ pro zdravé tělo i ducha.
Ke cvičení jsem si otevřela malou praxi, kde o své klienty pečuje za pomoci bylinek a metod tradiční čínské medicíny.

:: 1992 - ukončena Střední zdravotní škola
:: 1992-1996 - studium jazyků – Skotsko, Francie
:: 1996-2001 - 4-leté studium na fakultě Přírodních Terapií, Austrálie, Sydney.
:: 2000 - ukončen kurz Kijóga trenér a Zenshiatsu masér
:: 2007 - 2010 - studium Tradiční čínské medicíny, Praha
:: Od roku 2001 vedu kurzy KI jógy v Č. Budějovicích

Informace o studiu
KONTAKT
VÍKENDOVÁ ŠKOLA 1. ročník 2018/2019
VÍKENDOVÁ ŠKOLA 2. ročník 2018/2019
ŠKOLA 3. ročník 2018/2019
LETNÍ ŠKOLA 1. ročník 2019
LETNÍ ŠKOLA 2. ročník 2019
PŘÍBĚHY NAŠICH STUDENTŮ
Přihlášení pro studenty

Bylinkovou zahradu, která vznikla v souvislosti s natáčením stejnojmenného televizního seriálu a místo konání našich kurzů a školy přírodních terapií najdete na adrese:

STUDIO KOUZELNÉ BYLINKY
BYLINKOVÁ (bývalá Důlní) ULICE 269
Č.KRUMLOV 38101

Telefon: +420 725 470 330
mail: info@kouzelnebylinky.cz
Facebook Kouzelných bylinek